Odborný partner
Dodal, že po velkém boomu v šedesátých až osmdesátých letech se po roce 1990 projevil nižší zájem o problematiku odvodnění. Poslední dobou, kdy typickou vlastností podnebí v ČR je jeho vysoká proměnlivost, takže se střídají extrémní situace, jednou je vody málo, podruhé zase moc, se vědci, ale také samotní zemědělci začali mnohem více zajímat o to, jak tyto systémy využít k dalším účelům, zejména k případnému zavlažování.
„Na jedné straně je třeba posílit infiltraci srážek do půdy, a to zpomalením odtoku vod z povodí jako součást protierozních opatření, čímž se zmírní dopady následných povodní,“ uvedl Z. Kulhavý. „Na druhou stranu pro období beze srážek je třeba akumulovat vodu pod povrchem, což umožňuje to, že v půdních pórech je až 40 procent volného prostoru, kam by se voda mohla dostat a později čerpat jako závlahová.“
Zbyněk Kulhavý podotkl, že většina drenážního systému byla konstruována jako odvodňovací. Možné je ale na řadě míst tuto soustavu rekonstruovat na drenáž s regulovaným odtokem či jako regulační drenáž. V prvním případě lze zabudováním poměrně jednoduchých technických zařízení omezovat odtok vody, v druhém lze napouštět do drénů vodu z jiných zdrojů, která se pak infiltruje do okolní půdy a pozemky tak zavlažuje vlastně podmokem. Podle odhadů by tato opatření šla udělat až na 450 tisících hektarů zemědělské půdy, kde byly vybudovány meliorační systémy.
Na konkrétních příkladech demonstroval ekonomické aspekty těchto opatření. „Náklady na vybudování jednoho krychlového metru podzemního akumulačního prostoru začínají na 2,50 Kč,“ sdělil. „V lokalitě Žejbro v okrese Chrudim jsme například zjistili, že ročně díky těmto úpravám zamezíme ztrátám dusičnanového dusíku odplavením z tohoto objemu ve výši jednoho kilogramu, což odpovídá asi 400 až 500 korunám.“
Současně poukázal na některé problémy, které na tomto úseku přetrvávají. Pro lepší sledování odvodňovacích systému je například nutné zavést jejich digitalizaci, nezbytná je rovněž lepší koordinace činnosti jednotlivých subjektů, například tím, že do tohoto procesu se více zapojí nejen uživatelé, tedy zemědělci, ale také vlastníci pozemků, aby šlo o společnou péči o tato poměrně rozsáhlá díla.
Jeden takový projekt využití odvodňovacích drenážních soustav pro případnou závlahu se realizuje na pozemcích podniku AGRA Řisuty, kde se seminář konal. Tato zemědělská společnost hospodaří ve srážkovém stínu, roční objem srážek se tady pohybuje většinou pod 500 milimetry.
„Opatření, která zvýší hladinu podzemní vody a podpoří kapilární vzlínání, jsme udělali před třemi roky na dvou pozemcích,“ řekla Ing. Renáta Placatová, PhDr., z Výzkumného ústavu monitoringu a ochrany půd. „V roce 2020 na podzim jsme instalovali dvacet podzemních prvků s fixovanou výškou hradítka, a to 40 centimetrů pod půdním povrchem. Následující rok na jaře jsme ve vykopané šachtě zprovoznili regulační prvek a průtokoměr a na podzim tohoto roku jsme vybudovali další dvě kontrolní šachty.“
Během těchto let ověřování potvrdilo, že na plochách ovlivněných těmito úpravami, tedy na regulovaném drenážním odtoku, byly výnosy i produkce zrna na kilogram dusíku významně vyšší než na ostatní výměře. Například v roce 2021 byl výnos ječmene o 0,6 tuny z hektaru vyšší a produkce zrna na kg aplikovaného dusíku o 3,5 kg vyšší. Měření ukázala, že oproti situaci před uděláním těchto opatření se na drenážně regulovaném pozemku díky vzedmutí hladiny vody zvýšil výnosový potenciál o devět procent.
V roce 2023 byly výsledky ještě lepší. Na pozemku se pěstovala ozimá pšenice, u které byl výnos při použití variabilního hnojení o 1,2 tuny vyšší, v případě, že se dávka tohoto hnojení dusíkem zvýšila o deset procent, tak to bylo dokonce o 1,8 tuny více než na jiných pozemcích rovněž hnojených variabilně. Pokud se tyto výsledky zase porovnaly s obdobím před regulací drenáže, vzrostl výnosový potenciál pozemku dokonce o 15, resp. 26 procent.
Metoda variabilního hnojení dusičnanovým hnojivy se porovnávala také s uniformní aplikací. „Variabilní hnojení se vyplatilo zejména tam, kde šlo o výnosově heterogenní pozemek a kdy rozdělení půdního bloku zajistilo stejný relativní výnosový potenciál,“ dodala R. Placatová. „Výhoda variabilního hnojení se projevila hlavně na výnosově podprůměrných částech pozemků. Na nich se při tomto způsobu aplikace dosahovalo vyšších výnosů v porovnání s uniformní, a to i při použití vyšších dávek dusíku.“
