Odborný partner
Regenerativní pastva není jednotná technologie. Obvykle zahrnuje systém intenzivně řízené rotační pastvy, při němž jsou zvířata soustředěna na menší plochu po krátkou dobu a následně přesunuta na další díl. Klíčovým principem je dostatečně dlouhá doba regenerace porostu mezi jednotlivými cykly spásání. Cílem není maximalizace okamžité produkce píce, ale podpora půdních procesů, kořenového systému rostlin a koloběhu živin. Důležitou roli hraje rovněž vysoká druhová pestrost travních porostů a minimalizace narušení půdy.
Z pohledu živočišné výroby je největším přínosem regenerativní pastvy její potenciál zlepšovat půdní vlastnosti. Studie Mosierové a kolektivu porovnávala farmy využívající adaptivní více-oplůtkovou pastvu s konvenčními systémy v jihovýchodních státech USA. Autoři zjistili vyšší zásoby půdního uhlíku a dusíku a současně vyšší podíl stabilních forem organické hmoty v půdě. Tyto výsledky naznačují lepší schopnost půdy ukládat živiny a odolávat degradaci. (PubMed)
Praktický význam je zřejmý zejména ve středoevropských podmínkách. Vyšší obsah organické hmoty bývá spojen s lepší infiltrací vody, vyšší retenční kapacitou a větší odolností vůči období sucha. Právě schopnost hospodařit s vodou se stává jedním z rozhodujících faktorů konkurenceschopnosti chovů hospodářských zvířat.
Často opakované tvrzení, že regenerativní pastva automaticky zvyšuje biodiverzitu, však vědecké poznatky potvrzují pouze částečně. Přehledová práce Craiga Morrise, která analyzovala desítky publikovaných studií, ukazuje podstatně komplexnější obraz. Pozitivní účinky byly opakovaně zaznamenány u půdních mikroorganismů, půdní fauny a některých skupin bezobratlých. Reakce vegetace však nebyla jednotná. V některých případech druhová pestrost rostlin vzrostla, v jiných zůstala beze změny nebo dokonce poklesla. (Frontiers) Znamená to závěr, že samotná rotační pastva není zárukou ekologického úspěchu. Výsledky závisí na intenzitě zatížení, délce odpočinku porostu, typu půdy, klimatu i výchozím stavu pastviny.
Jednou z častých obav je, zda regenerativní systémy nesnižují produkční výkonnost. Dosavadní výsledky ukazují, že dobře řízené systémy mohou dosahovat srovnatelných výsledků (pokrytí nutričních požadavků zvířat) produkce při současném zlepšení stavu půdy. Přínos se proto neprojevuje pouze na úrovni jednotlivého zvířete, ale zejména na úrovni celého zemědělského podniku a dlouhodobé stability produkce. (PubMed)
Z ekonomického hlediska však regenerativní pastva klade vysoké nároky na management. Úspěch závisí na správném načasování přesunů stáda, monitoringu porostu a flexibilním rozhodování podle aktuálního počasí. Jde tedy spíše o systém s vyššími nároky na znalosti a organizaci.
Za jednu z nejperspektivnějších variant je považována silvopastva, tedy kombinace stromů, travních porostů a hospodářských zvířat na jedné ploše. Výzkum publikovaný v časopise Scientific Reports prokázal, že silvopastevní systémy dosahovaly vyššího obsahu organického uhlíku v půdě, lepšího vodního režimu a příznivějšího mikroklimatu než konvenční pastviny. Současně nebyly zaznamenány ztráty v produkci skotu. (Nature)
V podmínkách střední Evropy může mít tento přístup význam zejména v souvislosti s rostoucím podílem dní, kdy je u zvířat tepelný stres. Stromové patro poskytuje zvířatům stín, snižuje teplotní extrémy a přispívá k větší krajinotvorné stabilitě.
Největší kontroverze se týká otázky ukládání uhlíku. Některé popularizační materiály prezentují regenerativní pastvu jako nástroj schopný významně kompenzovat emise skleníkových plynů ze živočišné výroby. Věda je v tomto ohledu mnohem zdrženlivější. Existují přesvědčivé důkazy, že určité regenerativní systémy mohou zvyšovat obsah organické hmoty v půdě a ukládat uhlík. Zároveň však není jasné, jak dlouho tento proces pokračuje, jaká je jeho maximální kapacita a do jaké míry lze výsledky přenášet mezi různými regiony. Vědecký konsenzus proto zatím podporuje tvrzení, že regenerativní pastva může být součástí řešení, nikoli však samostatným řešením klimatické změny. (Frontiers)
Regenerativní pastva nepředstavuje univerzální recept ani revoluci, která by zcela změnila principy chovu přežvýkavců. Ve své podstatě jde o návrat k důslednějšímu využívání biologických procesů v půdě a na pastvině. Současné vědecké poznatky naznačují, že dobře řízené rotační systémy mohou přispět ke zlepšení půdní kvality, podpoře některých složek biodiverzity a zvýšení odolnosti zemědělské krajiny. Současně však neexistují důkazy pro některá nejodvážnější tvrzení, která se kolem regenerativního zemědělství objevují. (Frontiers)
Pro české chovatele je proto vhodné vnímat regenerativní pastvu nikoli jako ideologii, ale jako soubor managementových nástrojů, které mohou při správném použití zvýšit dlouhodobou produktivitu a stabilitu pastevních systémů. V době častějších období sucha a rostoucího tlaku na udržitelnost produkce je právě tento pragmatický pohled pravděpodobně nejcennější.
