Odborný partner
Plasty se využívají hlavně díky své všestrannosti, jelikož jsou voděodolné, velmi lehké, snadno tvarovatelné a zároveň jsou snadno dostupné. Plasty se v přírodě většinou nerozkládají, ale pouze se rozpadají na menší částice. Vznikají miniaturní plastové fragmenty.
Vzniklý odpad z plastů lze rozdělit do pěti skupin. Pro uvedenou kategorizaci není k dispozici konkrétní legislativní nástroj, nicméně program OSN pro životní prostředí je popisuje následovně: Makroplasty jsou plastové odpady o velikosti větší něž 20 mm (např. plastové láhve). Mezoplasty jsou obvykle charakterizovány jako částice plastu o velikosti 5 až 20 mm (např. peletky). Mikroplasty se typicky definují jako plastové fragmenty menší než 5 mm, které vznikají rozpadem makroplastů. Nanoplasty jsou částice o velikosti 0,2 až 2 mm. Do poslední skupiny patří plastové mikrokuličky, což jsou malá plastová zrna účelově vyráběná a běžně používaná v hygienických potřebách.
Mezi tři hlavní zdroje primárních mikroplastů patří mikrovlákna uvolňované ze syntetického oblečení jako je fleece, akryl a polyester. Mikrovlákna se uvolňují jak při samotném nošení (např. tření končetin o sebe), tak i při praní syntetického prádla. Odhaduje se, že každoročně se do odpadních vod dostane 1 milion tun těchto mikrovláken. Druhým podstatným zdrojem, který většina odborníků řadí mezi primární mikroplasty, je prach neboli oděr z pneumatik.
Nejčastějším zdrojem sekundárních mikroplastů je plastový odpad, jako jsou např. plastové láhve, igelitové pytlíky a tašky, potravinové obaly a další.
Mikroplasty se nacházejí ve vodě, vyskytují se také ve vzduchu i v půdě. Zemědělská krajina je mikroplasty značně zatížena. Zemědělství má poměrně velký podíl na znečištění půdy mikroplastovými částicemi
Mimo potraviny se mikroplasty nachází také v lidském těle. Nález plastových částic a vláken byl potvrzen například v tlustém střevě, plicní tkáni, hlenu, krvi, lidské placentě a ve studii Ragusa a kol. (2022) byly nalezeny mikroplastové částice v 26 z 34 odebraných vzorcích mateřského mléka různých žen. Kromě toho byly mikroplasty odhaleny i v játrech, slezině, vlasech, slinách a dalších vzorcích.
Všechny studie na území České republiky potvrdily výskyt mikroplastů, jak v odpadních vodách, tak i v povrchových vodách a pitné vodě. Nejvíce znečištěné jsou zpravidla odpadní vody, a to při vstupu do ČOV, ve kterém probíhá čištění vody a zachytávání plovoucích nečistot, včetně mikroplastů. Výsledky ukazují, že účinnost zachytávání mikroplastových fragmentů je poměrně vysoká a voda je při východu z ČOV z 80 % až 90 % zbavená mikroplastů.
Čistírenské kaly, které se v zemědělství používají jako přírodní hnojivo, zadržují 80 až 90 % mikroplastů vstupujících do ČOV. Nejspíše jde tak o jeden z největších zdrojů mikroplastů v půdě. Ironií je, že zatímco je zde velká snaha zabránit vstupu mikroplastů do vodního prostředí, do půdy se následně spolu s kaly cíleně vyváží…!
Dalším zdrojem mikroplastů v půdách je mulčovací netkaná textilie, která se v zemědělství používá na zlepšení výnosů plodin a pokrývá asi 20 milionů hektarů veškeré zemědělské půdy.
Jedním z hlavních zdrojů mikroplastů v ovzduší jsou syntetická vlákna uvolněná z textilií (oblečení, prostěradla, koberce, pohovky, židle apod.)
Alternativou ke klasickým plastům jsou bioplasty, které jsou buď vyrobené z biomasy, nebo jsou biologicky rozložitelné, případně obojí. Biologicko-rozložitelné bioplasty se v ideálních podmínkách rozloží a přemění na biomasu, vodu a oxid uhličitý.
V článku kolektivu autorů z Výzkumného ústavu živočišné výroby v Praze (Prokešová a kol.), který vychází v Našem chovu 1/2025 se můžete dočíst, jak působí mikroplasty a nanoplasty na hospodářská zvířata.
Mimo jiné mikroplasty a nanoplasty přijaté s potravou pronikají i mimo trávicí trakt. Lze je nalézt v játrech, ledvinách, pohlavních žlázách, a i v mozku. Mikroplasty a nanoplasty v játrech snižují metabolický výkon tohoto orgánu a zasahují do energetické bilance organismu. Ze současných studií je zřejmé, jak nezanedbatelný je vliv mikroplastů a nanoplastů na reprodukci. Ukazuje se, že mikroplasty a nanoplasty vytvářejí na svém povrchu příhodné podmínky pro růst nejrůznějších bakterií. Ty vytvářejí povlaky označované jako biofilmy.
Z hlediska kvality potravin živočišného původu je důležitá kontaminace těchto produktů mikroplasty a nanoplasty. Více najdete v Našem chovu 1/2025.
