Odborný partner
Z těchto „tvrdých dat“ lze odvodit, že chov hospodářských zvířat (zejména přežvýkavců) v České republice se podílí na celkové produkci emisí skleníkových plynů o málo více než 3 %. Jestli jsou tři procenta hodně nebo málo, necháme na posouzení čtenářů.
Česká republika spolu s dalšími zeměmi, které přijaly Rámcovou úmluvu OSN o změně klimatu, je povinna poskytovat roční národní inventury emisí skleníkových plynů. Úmluva a následný Kjótský protokol a Pařížská dohoda jsou právním podkladem pro aktivity vedoucí ke snížení emisí skleníkových plynů na úroveň, která by nebyla z hlediska vzájemné interakce s klimatickým systémem Země pro další vývoj planety nebezpečná. Národní inventury skleníkových plynů ze všech odvětví se odhadují podle metodik IPCC, které byly zveřejněny v letech 1997 a 2006, přičemž v roce 2019 byla vydána revize pro pokyny z roku 2006 (dokumenty jsou volně ke stažení na webových stránkách IPCC https://www.ipcc-nggip.iges.or.jp/public/2019rf/index.html).
Hlavní skleníkové plyny v zemědělství zahrnují oxid uhličitý (CO2), metan (CH4) a oxid dusný (N2O). Metan, zejména z enterické fermentace přežvýkavců, tvoří klíčový podíl emisí. V Česku je metan zodpovědný za 44 % emisí v zemědělství. Kromě toho oxid dusný, produkovaný z půdy při používání hnojiv, tvoří dalších 43 %, a emise z hospodaření s hnojem přispívají 9 %.
Časopis Náš chov, konkrétně jeho deváté číslo nedávno publikovat článek „Nástroje a techniky pro kvantifikaci emisí skleníkových plynů v chovech“ autorky Magdalény Štolcové z VÚŽV Praha. Vědecký článek se zaměřuje na problematiku emisí skleníkových plynů (GHG) z živočišné výroby. Hlavním jeho sdělením je informace, že pro hodnocení dopadů na životní prostředí se používají metody jako analýza životního cyklu (LCA) a ekologická stopa. Obě metody mají své silné i slabé stránky.
Pro odhad emisí skleníkových plynů se využívají metodické pokyny Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC). Tyto pokyny definují tříúrovňový přístup, přičemž základní úroveň (Tier 1) používá obecné emisní faktory, zatímco vyšší úrovně (Tier 2 a 3) pracují s podrobnějšími daty specifickými pro jednotlivé regiony a země. V Česku se pro skot používá úroveň Tier 2, což umožňuje poměrně přesné odhady emisí metanu.
Dalším nástrojem pro hodnocení emisí a jejich dopadů je analýza životního cyklu (LCA), která hodnotí environmentální dopady během celého životního cyklu produktu, od získávání surovin po likvidaci odpadu. LCA umožňuje odhadnout celkovou uhlíkovou stopu farmy nebo konkrétního produktu. Uhlíková stopa slouží jako měřítko pro porovnání environmentálních dopadů různých procesů a činností. Důležitou metrikou používanou v LCA je přepočet emisí různých skleníkových plynů na ekvivalenty CO2 (CO2eq), což umožňuje porovnání jejich příspěvku ke globálnímu oteplování.
Hodnocení emisí skleníkových plynů a uhlíkové stopy umožňuje identifikovat udržitelné zemědělské postupy, které mohou výrazně snížit negativní dopady zemědělské produkce na životní prostředí. Tyto informace jsou klíčové pro plánování a implementaci opatření ke snížení emisí a zlepšení udržitelnosti produkce potravin.
Více informací lze najít v časopise Náš chov č. 9/2024, str. 54, v článku Nástroje a techniky pro kvantifikaci emisí skleníkových plynů v chovech autorky M. Štolcové.
