Odborný partner
Český svaz ochránců přírody Libosváry je součástí největší nestátní dobrovolnické organizace, jejíž doménou je ochrana přírody.
„Pro přírodu pracujeme od roku 1984. Naším záměrem je zachovat poslední zbytky původní přírody se vzácnými rostlinnými a živočišnými druhy na Domažlicku a Tachovsku. Představují živoucí vzpomínku na doby, kdy čas běžel jinak. Pestrá evropská příroda je dílem lidských rukou, atak již třicet let paseme a pilujeme k dokonalosti kosení biologicky cenných lokalit. Naše postupy jsou velmi efektivní, sofistikované a hlavně „very nature friendly“ (velmi přátelské k přírodě). Patříme mezi průkopníky pastvy, co by nástroje ochrany přírody,“ prozradil na úvod našeho setkání František Groessl, který je do projektu zapojený od samého počátku.
Pasené lokality
Český svaz ochránců přírody Libosváry napomáhá obnově a udržení původního přírodního rázu v CHKO Český les na rozloze 120 hektarů. Jedná se o lokality Štítarský kopec, Pařezovský kopec, Mělnické tvrziště, Mělnický lesík, přírodní památka Louka na Staré Huti, přírodní památka Hvožďanská louka, přírodní památka Veský mlýn a národní přírodní památka Na Požárech.
„Štítarský kopec je monumentální torzo největšího slovanského hradiště v západních Čechách. Zvedá se od řeky Radbuzy uprostřed zemědělské krajiny a široko daleko je posledním útočištěm mnoha vzácných druhů rostlin, mechů, lišejníků, hmyzu a zvířat. Na Pařezovském kopci bojujeme za přežití orchideje vstavače kukačky, na místech, kde rostou teplomilné trávníky jsou například vemeníky dvoulisté, jehlice plazivá či zvonky klubkaté, nad nimiž poletují otakárci. Na louce na Staré Huti se nám během dvaceti let podařilo správným nastavením a systémem kosení a spásání zněkolikanásobit populaci prstnatce májového. Hvožďanská louka je považovaná za botanický klenot Domažlicka. Na malé ploše tu rostou například vzácné orchideje a hořec hořepník, který hraje klíčovou roli pro život a přežití ohroženého modráska hořcového. Každý rostlinný a živočišný druh potřebuje jiné podmínky, vyžaduje jinou péči a skloubit vše dohromady je opravdu velká výzva. Veský mlýn leží v blízkosti zaniklé vesnice Pleš. Jedná se o komplex mokřadních biotopů, přechodových rašelinišť a krátkostébelných luk s výskytem prhy arniky či suchopýru. Od roku 2001 se snažíme o oživení historicky a biologicky významné lokality Mělnické tvrziště. V místech, kde ve 13. století stávala tvrz, spásají naše zvířata druhově bohaté suché trávníky.
Na Požárech je rozsáhlé území mokřadních a rašelinných luk s bohatou mozaikou rostlinných společenstev. Také jsme obnovili a udržujeme několik kilometrů starých polních cest, které do krajiny vracejí život. Využíváme je při každodenním dojíždění za pasenými zvířaty,“ vysvětlil dále pro věc zapálený František Groessl.
Extenzivně chovaná zvířata
Uvedená pobočka ČSOP provozuje svou činnost na lokalitách, které se nehodí pro moderní zemědělství a jako nerentabilní postupně zarůstají dřevinami až nenávratně zmizí. S využitím 50 jaků, stáda ovcí a koz o základním počtu 200 bahnic, respektive 50 koz, se však daří zachovat v lesnaté krajině Českého lesa pestrou mozaiku pastvin, luk a rašelinišť.
„Děláme vše, co je v našich silách, aby i další generace mohly spatřit alespoň fragmenty původní krajiny, kde žili a dřeli naši předci. S jaky spásáme podmáčené louky i skalnatou step. Bravurně se pohybují v jakémkoli terénu. Na údržbu málo úživných a členitých ploch to jsou pro nás ideální parťáci. Na chudou pastvu v náročném terénu využíváme původní valašky. Jsou to dokonalé ovce, u nichž oceňujeme skromnost, odolnost, vytrvalost a dlouhověkost. Dále máme kozy, které neúnavně bojují proti zarůstání krajiny náletovými dřevinami. Protože nechceme, aby se naše zvířata objevila na jídelníčku vlků, kteří se vyskytují v naší oblasti od roku 2017, chováme pastevecké psy. Naši kargalové čelí nejen nepřízni počasí, složitému terénu a obtížnému hmyzu, ale také svým odvěkým rivalům. Proto je důležité, aby psi byli houževnatí, životaschopní, odolní, odvážní, samostatní, dlouhověcí a zejména mohli být nedílnou součástí stáda. Zvířata, která chováme kvůli pastvě v biologicky cenných územích, potřebují servis 365 dní v roce. S rozvozem vody na napájení zvířat, materiálu na stavbu ohrad a krmením v zimě nám pomáhají naši pracovní koně. Ať mrzne nebo je vedro k padnutí, ať prší nebo svítí slunce, jsou s námi na cestách,“ konstatoval František Groessl.
Více se dočtete v některém z připravovaných čísel časopisu Náš chov a týdeníku Zemědělec.
