Odborný partner
Na nedávném veletrhu Agrishow v Brně v rámci konference Moderní technologie v zemědělství, kterou pořádal Zemědělský svaz ČR, se mimo jiné hovořilo o nezbytnosti postupných kroků při zavedení automatizace a robotizace v zemědělských podnicích. Na toto téma vystoupil také jednatel společnosti Agri-Precision Ing. Michal Krutiš.
Mohl byste představit vaši skupinu podniků, která se těmito otázkami zabývá již řadu let?
Naše společnost Agri-Precision působí v rámci skupiny Neoagro, kterou tvoří tři specializované firmy, jež společně pokrývají celou šíři precizního zemědělství. Firma AG Info se téměř 30 let věnuje informačním a monitorovacím systémům, zemědělské navigaci a automatickýmu řízení zemědělských strojů. Společnost Prefarm se zase zaměřuje na agronomickou část, zpracovává zejména satelitní a dronové snímky, vzorkuje půdu a vytváří aplikační mapy. A konečně, pracovníci firmy Agri-Precision se starají o technickou stránku věci, tedy instalaci navigací, autopilotů a zprovozňování autonomních robotů. Celé to stojí na naší vlastní RTK infrastruktuře, která generuje signál s přesností na dva centimetry, což je pro tyto technologie nezbytné. Naše skupina tedy patří k největšímu uskupení v tomto oboru v celé České republice.
Často se mluví o urychleném uplatnění robotů v praxi, ale vy zdůrazňujete, že je důležité, aby šlo o postupný proces. Kde by tedy měl zemědělský podnik, který chce digitalizovat, začít?
Abych to zjednodušil, zkrátka nejde jeden den jezdit s koňmi a druhý den vypustit na pole robota. Prvním a naprosto klíčovým krokem je zpřesněné zaměření lokality, kde budeme automatizaci či robotizaci využívat. Pokud nejsou hranice polí naměřené se zmíněnou dvoucentimetrovou přesností, další kroky nedávají smysl. Například běžně dostupné hranice uváděné v LPIS jsou často posunuté a pro automatizaci nedostačují. Zaměření lze provést jak ruční GPS, pomocí dat z autopilotů při objíždění pozemku, nebo formou služby, kdy se pole objede speciálně vybaveným autem.
Když už máme pole přesně zmapované, jaký je další krok směrem k efektivitě?
Následuje plánování pojezdů. Dnes traktorista přijede na pole a často si nastaví navigační linku tak zvaně „na slepo“. My ale chceme, aby pojezdy byly koordinované a plánované centrálně pro celý podnik. K tomu slouží nástroje, jako je například software Agri-plan, který vytvoří optimální linky a záběry. Díky tomu dopředu vidíme efektivitu pohybu, kolik času stroj stráví prací a kolik zbytečným otáčením. S tím souvisí i optimalizace půdních bloků. Analyzujeme tvary polí a někdy zjistíme, že se v určitých částech prostě nevyplatí jezdit. Například u jednoho 50metrové části pole jsme spočítali, že 54 % času a spotřeby stroj stráví jen ježděním po souvratích a otáčením. V takovém případě je ekonomicky i ekologicky lepší toto místo vynechat, zvlášť pokud má nízký výnosový potenciál.
Jak se mění práce samotného řidiče v traktoru, než se dostaneme k úplné autonomii?
Přecházíme k vyšší úrovni zadávání práce. Traktorista už nedostane jen pokyn „jeď na pole“, ale do navigace mu pošleme ucelený úkol, který obsahuje hranice, navigační linky i aplikační mapy. On úkol jen otevře a vykonává ho, aniž by sám musel řešit nastavení. U pokročilejších strojů s normou ISOBUS můžeme automatizovat i parametry jako je pracovní rychlost, zvedání nářadí na souvratích či ovládání hydrauliky. Existují i autonomní přestavby pro běžné traktory, kdy stroj vše vykoná sám, ale řidič v kabině stále sedí jako bezpečnostní dozor a řeší nestandardní situace, jako jsou mokrá místa nebo překážky.
A co stroje, které už žádnou kabinu nemají? To je ta nejvyšší meta?
Ano, v podstatě se to tak dá říct. Jde například o stroje značky AgBot, které jsou od počátku konstruovány jako autonomní. U nich je bezpečnost a plánování řešeno přímo systémem stroje. Tyto mechanismy ale mají svá specifika, nesmí například na veřejné komunikace, takže se na pole musí dovážet na podvalníku nebo ovládat dálkově při přejezdu. Zajímavé je rovněž, že automatizace nám umožňuje změnit strategii: místo jednoho obřího stroje s vysokým výkonem můžeme mít více menších robotů, což zvyšuje škálovatelnost.
Máte nějaký konkrétní příklad z české praxe, kde už takový robot funguje?
Velmi úspěšně jsme loni v reálném provozu třeba testovali na jižní Moravě polní robot Naïo TED. Ten je určen zejména pro kultivaci vinné révy. Museli jsme přitom velmi přesně zaměřit nejen konce, ale i průběhy řádků, protože réva neroste vždy rovně. Robot TED je čistě elektrický a velmi lehký. Za loňský rok najezdil v autonomním režimu přes 500 kilometrů a obdělal 135 hektarů. Když jsme potom porovnali náklady s klasickým traktorem, zjistili jsme, že u tohoto robota jsou náklady na hektar sedminásobně až osminásobně nižší. To je jasný důkaz, že tyto technologie mají v praxi obrovský ekonomický smysl.
