Produkce biomléka v ekologickém zemědělství

Chov dojnic v ekologickém zemědělství se výrazně liší od konvenční produkce. Zatímco v běžných chovech je téměř polovina dojnic na velkých farmách s více než 500 kusy, v bio režimu taková velká stáda prakticky neexistují. Téměř polovina ekologických chovatelů má méně než 10 dojnic a převažují menší rodinné farmy.

Celkově se v ČR chová jen kolem 6700 ekologických dojnic, což je necelá 2 % z celkového počtu. Nejvíce biomléka se vyrábí na Vysočině – čtvrtina celkové produkce. V ekologických chovech dominuje České strakaté plemeno, které je odolnější a lépe se přizpůsobuje podmínkám pastevního chovu.

Ekonomika – vysoké náklady, nízké ocenění

Největší problém ekologického chovu dojnic je ekonomika. Náklady na výrobu litru biomléka dosahují 15–17 Kč, zatímco u konvenčního mléka jen 10 Kč. Náklady na produkci krmiv v pastevním biochovu jsou sice nižší, ale rozdíl je způsoben především nižší užitkovostí – biokrávy nadojí ročně průměrně 5600 až 6000 litrů, konvenční třeba 10 000 litrů a více.

Paradoxem je, že biomléko se na trhu prodává jen o 2–6 % dráže než běžné mléko. To znamená ztrátu 3–5 Kč na každém litru, což při průměrné užitkovosti představuje roční ztrátu 20–28 tisíc Kč na krávu. Z toho vyplývá, že bez dotací by byl ekologický chov dojnic ekonomicky neudržitelný.

Dotace zachraňují situaci

Ekologičtí chovatelé dostávají v celkovém srovnání vyšší podporu než konvenční farmáři. Zahrnuje především dotace na obhospodařování travních porostů a pěstování vlastních krmiv. Po započtení všech podpor se biomléko v letech 2022 a 2024 dostalo do černých čísel se ziskem 5–7 %. Pro srovnání – konvenční chovy dosahují rentability 26–32 %.

Výhled do budoucna

Rok 2025 přináší optimismus. Ceny mléka vzrostly v prvních třech čtvrtletích o 16,5 %, zatímco náklady jen mírně. To znamená výrazné zlepšení ekonomiky v obou systémech. Konvenční chovy budou ziskové i bez dotací, ekologické s podporami dosáhnou slušného zisku.

Budoucnost biomléka závisí především na spotřebitelích. Pokud si uvědomí význam šetrné produkce a vyšších standardů welfare zvířat, může sektor dále růst. Otázkou zůstává, zda jsou ochotni za tyto hodnoty zaplatit o něco vyšší cenu.

Zpracováno podle:  Rádlová, J. Boudný (ÚZEI Praha), Náš chov 1/2026.