Příkladem velkého autonomního traktoru může být prototyp tahače Claas Xerion 12.590 Terra Trac, který byl prezentován na veletrhu Agritechnica. Byl vybaven plně autonomní řídící sadou Auto-Pilot, která je nejvyšší úrovní technologického balíčku Autonomy Connect.
A jaká je nižší úroveň? Tu výrobce označuje příznačně jako Co-Pilot. Nicméně, už pokud je traktor vybaven tímto systémem pracuje v autonomním provozu. Pohybuje se po poli zcela bez zásahu obsluhy (pokud s ním neprovádí objetí souvratí) optimalizuje jízdní linie, výkonnost a spotřebu paliva. Pro autonomní provoz se využívá spousta snímacích prvků. Základem je LiDAR monitorující okolí traktoru, který je doplněn radarem, a protože tyto snímače jsou na střeše kabiny tak nechybí další čidla a hlavně kamery. Jak v přední části traktoru, tak v jeho zadní.
Traktorista Co-Pilot pak řeší jen nenadálé situace jak na pozemku (třeba podmáčená místa, nebo vyjeté koleje) tak na agregovaném nářadí (seřízení, zacpání, mechanické závady), přičemž do všech úkonů, která si automatika stroje řídí může samozřejmě zasáhnout a upravit je (změnit trasu, nastavení traktoru, nářadí atd.). V kabině však povětšinou nic nedělá, jen vše dozoruje.
Autopilot není jen v letadle
Auto-Pilot řidiče nemá a tak potřebuje nějaké ty snímače navíc a též přesnější vyhodnocení situací, které se dějí kolem traktoru a na připojeném nářadí. Kamerové systémy jsou proto detailnější, vyhodnocovací algoritmy přesnější a navíc je doplněn program pro automatické brzdění. A také systém pro kontrolu nářadí. Vzadu umístěné kamery sice nářadí „pozorují“, ale protože algoritmy z řídících jednotek by nedokázaly přesně vyhodnotit jeho nastavení musí být použity snímače přímo na agregovaném stroji.
Na Agritechnice to bylo prezentováno na kypřiči Cenius od firmy Amazone. Ten měl jednak doplňkový snímač pracovní hloubky a dále i snímače jednotlivých radliček indikující jejich ucpání, nebo ztrátu. Ve výbavě kypřiče byl dokonce i snímač rychlosti otáčení pěchovacího válce.
Údaje zaznamenané kultivátorem jsou porovnávány s údaji traktoru, což umožňuje snížit provozní rychlost, když je detekováno zacpání radliček, nebo přizvednout kultivátor, když je prokluz traktoru příliš vysoký (proto ten snímač otáček pěchu).
Jasný směr
Z toho co bylo popsáno výše je dobře patrné, že cesta k plně autonomnímu provozu velkých traktorů je možná, ale i to, že ač úloha traktoristy vyžaduje stále méně fyzické námahy, tak jeho funkci spočívající v kontrole a optimalizaci nastavení stroje není lehké nahradit. A kontrola práce nářadí je i dobrý příklad toho jak to funguje v lidském a elektronickém podání. Traktoristovi stačí jeden krátký pohled a má vše vyhodnocené. Elektronika na to potřebuje spoustu snímačů. Výhodou je však to, že ony snímače jsou v činnosti neustále a celý systém nepřetržitě všechna data vyhodnocuje. To zase neumí lidský mozek, který se neobejde bez odpočinku.
Komerční dostupnost velkých traktorů v plně autonomním provozu je v evropských podmínkách ještě několik let vzdálena. Na rozdíl od USA či jiných zemí ji brzdí legislativní omezení, která vycházejí i z vysoké hustoty osídlení, kterou na našem kontinentu máme. Vše však nasvědčuje tomu, že jde o nevyhnutelný proces. Ti co ve firmě Claas řídí plány do budoucna jsou si toho vědomi a důkazem je i autonomní Xerion s technologií Auto-Pilot. Několik prototypů již jezdí v testovacím provozu (většina v Německu) a výrobce autonomní provoz neomezuje pouze na nejvýkonnější traktory. Zanedlouho by tak měl být k možný i u dalších modelových řad.
