
Záhumenky jsou malá políčka do půl hektaru, která se nacházejí v bezprostřední blízkosti vesnických stavení. Tato pestrá mozaika polí, sadů a zahrad vytváří ideální útočiště pro rostliny i živočichy. Výzkum realizovaný na jižní Moravě, založený na datech z 97 monitorovacích tras, zaznamenal přes 11 000 jedinců 78 ptačích druhů. „Naše výsledky jasně ukazují, že maloplošné hospodaření v okolí lidských sídel může hrát klíčovou roli v ochraně ptačích populací zemědělské krajiny,“ uvádí doc. Šálek. Pozitivní vliv těchto ploch se navíc přelévá i do navazující velkoplošně obdělávané krajiny.
Vesnice jako centra biodiverzity
Studie prokazuje, že nejvyšší ptačí rozmanitosti dosahují právě oblasti s drobným hospodařením a samotné vesnice. Intenzivně obhospodařovaná velkoplošná krajina vykazuje v porovnání s nimi nejnižší hodnoty. Zatímco vesnice jsou zásadní pro druhy vázané na sídla, maloplošné zemědělství podporuje typické polní ptactvo a oba typy prostředí pak svědčí druhům lesním. „Právě pestrost krajiny, tedy kombinace drobných polí, mezí, travnatých pásů a dalších struktur, vytváří vhodné podmínky pro široké spektrum druhů,“ vysvětluje doc. Šálek. Pro ohrožené druhy, jako je sýček obecný nebo chocholouš, jsou tato refugia přímo nezbytná pro přežití.
Negativní vliv modernizace
Významným faktorem je rovněž proměna samotného vesnického prostředí. S rostoucím podílem moderních a rekonstruovaných budov druhová rozmanitost ptáků klesá. Modernizace často odstraňuje štěrbiny ve zdech, otevřené půdy či staré stodoly, které slouží k hnízdění. „Moderní budovy postrádají mikrostanoviště, která ptáci využívají k hnízdění nebo lovu potravy. K tomu se přidává nahrazování rozmanitých zahrad udržovanými trávníky s nízkou ekologickou hodnotou,“ doplňuje doc. Šálek.
Nutnost změny dotační politiky
Ochrana biodiverzity se podle vědců neobejde bez systematické podpory tradičního hospodaření. Je nezbytné přehodnotit systém zemědělských dotací tak, aby motivoval k udržování pestré krajiny a šetrných postupů. „Pokud chceme zastavit dramatický úbytek ptáků, je nutné podporovat nejen tradiční formy hospodaření, ale zároveň citlivě přistupovat i k proměnám venkovských sídel,“ uzavírá doc. Šálek. Vedle produkce potravin musí budoucí zemědělská politika zohledňovat také význam krajiny pro ekosystémové služby a zachování evropského přírodního dědictví.