Odborný partner
Bioplyn jako součást evropské energetické strategie
Klíčovým impulzem pro celý sektor se stal plán REPowerEU z května 2022, přijatý v reakci na energetickou krizi po ruské invazi na Ukrajinu. Plán počítá s tím, že vyšší využití biometanu průmyslem by mohlo nahradit až 35 miliard m³ zemního plynu ročně do roku 2030, a to nad rámec cílů balíčku Fit for 55. Odhadované investiční potřeby na dosažení tohoto cíle dosahují 37 miliard eur.
Na institucionální rovině byl v září 2022 spuštěn Biomethane Industrial Partnership (BIP) s cílem podpořit dosažení cíle EU 35 miliard m³ ročně a vytvořit podmínky pro další růst potenciálu do roku 2050. Nový regulační rámec plynárenství přinesl i Směrnice (EU) 2024/1788 a Nařízení (EU) 2024/1789, které posilují zásady nediskriminačního a transparentního přístupu k plynárenské infrastruktuře, přičemž provozovatelé sítí jsou povinni řídit žádosti o připojení podle definovaných a veřejných technických a ekonomických kritérií.
Skutečnost je však zatím vzdálena od cílů. Instalovaná výrobní kapacita biometanu dosáhla na konci prvního čtvrtletí 2025 hodnoty 7 miliard m³ ročně, což představuje nárůst o 9 % oproti roku 2024. Přestože současný růst zhruba odpovídá závazkům členských států z národních energetických a klimatických plánů (NECP), mezi těmito plány a cílem REPowerEU stále zeje propast 20,2 miliard m³. Dosažení cíle 35 miliard m³ do roku 2030 se tak jeví jako krajně obtížné. Průmysl navíc čelí fragmentovaným předpisům napříč členskými státy a absenci jednotné unijní strategie.
Výrazné rozdíly mezi zeměmi
Sektor biometanu v Evropě roste především v zemích, které zavedly stabilní pobídkové systémy. Německo bylo prvním státem se strukturovaným průmyslovým hodnotovým řetězcem biometanu; Dánsko, Velká Británie a Francie dosáhly výrazného růstu díky cíleným národním politikám.
Celkový obraz evropského bioplynového trhu je pestrý: v roce 2011 bylo v Evropě 187 stanic vyrábějících biometan, na začátku roku 2020 jich bylo již 725 – tedy čtyřnásobně více za deset let. Průmysl ke konci února 2024 mobilizoval investice ve výši 18 miliard eur z odhadovaných 37 miliard potřebných.
Problém však není jen v investicích. Viditelné jsou i rozdíly ve struktuře trhu: zatímco některé země staví velké výrobny, jiné vsázejí na decentralizované modely s nižší průměrnou produkcí – a obojí se odvíjí od místních podmínek, dostupnosti substrátu, regulačního prostředí a připojení k infrastruktuře.
Česká republika: přechod od kogenerace k biometanu
V České republice v současnosti funguje přibližně 600 bioplynových stanic. Sektor stojí před zásadním zlomem: dvacetileté období provozní podpory, které bylo základem ekonomiky většiny stávajících stanic, se blíží ke konci u první generace zařízení. Tématy nejbližší budoucnosti jsou ekonomická udržitelnost výroby elektřiny z bioplynu, přechod na produkci biometanu tam, kde jsou výrobny v dostatečné blízkosti plynárenské sítě, a zásadní přehodnocení substrátového mixu ve prospěch odpadů.
Přechod na biometan není přitom možný pro všechny provozovatele. Přechod na biometan je reálný u padesáti až šedesáti procent zařízení z hlediska vzdálenosti od sítě, ale tento údaj nic nevypovídá o skutečných provozních předpokladech.
Potenciál biometanu v ČR
Do konce desetiletí by v Česku mohlo fungovat přes dvě stě biometanových stanic s roční produkcí 500 milionů kubíků. Jen na základě produkce biologicky rozložitelného odpadu odhaduje společnost EFG potenciál pro 66 biometanových výroben s celkovou roční produkcí 100 milionů m³. Zatím je však v provozu jediná stanice dodávající biometan do sítě – výrobna v Rapotíně v okrese Šumperk, připojená k distribuci GasNet od podzimu 2019.
Legislativa: klíčové nástroje v ČR
Forma podpory biometanu je konkretizována v zákoně POZE (§ 27a): podpora se stanovuje formou zeleného bonusu na biometan v ročním režimu, od roku 2026 pak pro nové výrobny nově formou aukčního bonusu na biometan v měsíčním režimu. Maximální výše podpory může při uvedení stanice do provozu činit pětinásobek průměrné ceny plynu na vnitrodenním trhu OTE jako průměr z posledních tří let, přičemž podporu lze čerpat pouze při splnění kritérií udržitelnosti a úspor emisí skleníkových plynů.
Povinné podíly biometanu v dopravě jsou dalším nástrojem, který vytváří poptávku: od roku 2025 musí dodavatelé plynu do dopravy zajistit podíl pokročilého biometanu ve výši 2 % z celkového objemu dodaného plynu, přičemž od roku 2030 se tento podíl zvyšuje na 40 %.
Modernizační podpora umožňuje stávajícím provozovatelům prodloužit provoz: zákon o podporovaných zdrojích umožňuje zařízením po ukončení podporovaného období provést modernizaci a pokračovat v provozu dalších 20 let; modernizační podpora pro výrobny do 999 kW byla pro rok 2024 stanovena na 3472 Kč/MWh.
Hlavní výzvy a rizika
Nestabilita legislativy je dlouhodobě největší brzdou. Provozovatelé jsou nuceni rozhodovat o investicích s dvacetiletým horizontem v podmínkách, kdy se pravidla mění každé dva až tři roky. Nestabilita legislativy je velkou překážkou rozvoje.
Substráty a udržitelnost: Dochází ke strukturálnímu posunu od energetických plodin (kukuřice) k odpadům. EU navrhuje zaměřit se na biometan z odpadů a zbytků spíše než z potravin a krmiv, které mohou vést k problémům se změnou využití půdy.
Ekonomika bez podpory je pro většinu stávajících stanic nepříznivá. Bez zásadní úpravy způsobu provozu není možné v tržním prostředí přežít; provoz v plném výkonu 24/7/365 totiž pozbývá smysl.
Mezera vůči unijním cílům: Přestože investorský zájem v EU zůstává silný s alokací 28 miliard eur, tempo růstu začíná zpomalovat. Bez závazných cílů a jasné politické strategie hrozí, že sektorový potenciál nebude naplněn.
Digestát, flexibilita, dekarbonizace dopravy
Budoucnost zemědělských BPS nekončí u výroby energie. Digestát – fermentační zbytek – představuje hodnotné organické hnojivo, které může snižovat závislost na syntetických průmyslových hnojivech. Bioplynové stanice rovněž nabývají na významu pro flexibilitu elektrizační soustavy: na rozdíl od solárních a větrných zdrojů mohou reagovat na poptávku a stabilizovat síť. A konečně biometan v dopravě – zejména jako BioLNG pro těžkou nákladní dopravu – se jeví jako jeden z mála realistických nástrojů dekarbonizace segmentů, které nelze snadno elektrifikovat.
Závěr
Zemědělské bioplynové stanice stojí na křižovatce. Jejich tradiční role výrobce dotované elektřiny v kogeneraci se uzavírá; nová role výrobce biometanu, organického hnojiva a flexibilního zdroje pro síť se teprve otevírá. Evropská legislativa poskytuje ambiciózní rámec, avšak propast mezi cíli REPowerEU a realitou zůstává značná. Dlouhodobá jistota pro investory je stále nedostatečná. Klíčem k využití plného potenciálu sektoru bude stabilní legislativa, dostupná infrastruktura a důsledná integrace zemědělského a energetického plánování.
Zdroje: Evropská bioplynová asociace (EBA), Statistical Report 2024; European Commission, REPowerEU Plan (COM/2022/230); Zákon č. 165/2012 Sb. ve znění Lex OZE III (zákon č. 87/2025 Sb.); Česká bioplynová asociace (CZBA); Energetický regulační úřad (ERÚ); Rabobank Research, „Europe’s Biomethane Landscape: Between Ambition and Reality“ (2025); TZB-info; iRozhlas.cz.
