
Ohledně kanibalismu odborníci uvádějí, že až 50 % incidence je způsobeno frustrací z nedostatku podnětů, které by zvířatům umožnily realizovat přirozené chování. Výskyt tohoto chování však ovlivňuje i kombinace dalších faktorů jako jsou například nedostatek prostoru, nevhodné stájové mikroklima, sociální stres či nevhodná výživa.
Obohacení stájového prostředí
Smyslem zavádění obohacujících prvků do prostředí je zaměstnat prasata přirozenými aktivitami, které přispívají ke snížení výskytu agrese, stereotypního chování a dalších behaviorálních poruch. Představují tak důležitý nástroj prevence výše uvedených problémů, z čehož vychází i evropská legislativa. Konkrétně směrnice Rady 2008/120/ES, která stanovuje minimální požadavky na ochranu prasat a ukládá povinnost zajistit zvířatům podmínky, jenž umožňují projevy jejich přirozeného chování. Součástí těchto požadavků je také poskytování vhodných materiálů pro průzkumné a manipulační činnosti. V legislativě je stanoveno, že prasata musí mít trvalý přístup k dostatečnému množství materiálů, které umožňují rytí, okusování nebo manipulaci. Tyto tzv. manipulovatelné materiály by měly být pro zvířata bezpečné, stejně tak i hygienicky nezávadné a neměly by pro ně představovat zdravotní riziko. Pro praxi se k tomuto účelu doporučují například sláma, seno, dřevo, piliny, kompost nebo rašelina.
Další faktory ovlivňující výskyt kanibalismu
K omezení rizika vzniku agrese a dalších behaviorálních poruch přispívá také stájové mikroklima s funkční ventilací, optimální rychlostí proudění vzduchu o odpovídající teplotě a koncentrací stájových plynů, přičemž u nových genotypů prasnic je důležitým parametrem také koncentrace kyslíku ve stáji.
Nedílnou součástí prevence kanibalismu je také výživa. V rámci prevence proti kanibalismu se doporučuje optimalizovat hladinu a stravitelnost proteinu v krmné dávce, včetně aminokyselinového profilu. Významnou funkci má také vláknina. Zejména v letním období je nutné hlídat aniont – kationtový poměr, protože při tepelném stresu se u zvířat zvyšuje respirační frekvence a dochází ke ztrátě důležitých kationtů, respektive sodíku a draslíku.
Poodstavový stres
První příznaky agresivního chování lze pozorovat především u selat v předvýkrmu a souvisí s poodstavovým stresem a vysokým infekčním tlakem v přeplněných kotcích. Počáteční drobná poranění uší se mohou postupně zhoršovat po změně krmení. Ve směsi ČOS se využívají méně stravitelné zdroje proteinu, je jinak designovaná a pokud má i jinou strukturu vlákniny, selata dostanou průjem. V 50. dnech věku, kdy se u selat přechází ze směsi ČOS na A0, jsou u zvířat patrná závažnější poranění, potažmo nekróza tkáně. Kromě uší jsou dalším místem pro okusování ocásky. Poranění na ocásku se stává vstupní bránou pro infekci, odkud je velice krátká cesta do páteřního kanálu, což může ve finále dopadnout tak, že krásná selata nebudou schopná se postavit. V chovatelské praxi uplatňované kupírování ocásků bohužel neřeší samotné příčiny frustrace a samotný zákrok navíc způsobuje zvířatům akutní bolest i stres. Z toho důvodu směrnice Rady 2008/120/ES upravuje podmínky a zakazuje rutinní provádění tohoto zákroku s cílem zlepšit welfare prasat.