Odborný partner
Spalováním fosilních paliv neustále zvyšujeme množství uhlíku v atmosféře. Přitom se uvolňuje ten uhlík, který byl v atmosféře již před mnoha miliony let. Biomasa uvolňuje do atmosféry pouze uhlík, který rostliny pohltily z atmosféry během svého růstu, takže její energetické využití je přinejmenším uhlíkově neutrální. Uhlíkové emise z biomasy však mohou být i záporné.
Princip záporných emisí uhlíku
Některé technologie mohou část uvolněného uhlíku zpětně uložit do vhodného prostředí (tzv. sekvestrace uhlíku). Označují se jako BECCS (BioEnergy with Carbon Capture and Storage), tedy bioenergie se zachycováním uhlíku a jeho uložení. Můžeme si to představit například jako běžnou teplárnu na biomasu, kde ovšem nedochází ke vypouštění oxidu uhličitého z kotle přes komín do atmosféry, ale k jeho koncentraci, transportu a uložení do různých uložišť (například do prostoru po vytěženém zemním plynu). Tam dochází k mineralizaci uhlíku a tím jeho opětovnému trvalému uložení.
BECCS fungují na principu primární uhlíkové neutrality biomasy a následné sekvestrace uhlíku. Při vyhodnocení uhlíkového cyklu tím dochází k tzv. záporným emisím. To znamená, že výsledný produkt (například teplo) má uhlíkovou stopu nižší, než by tomu bylo při běžném spalování. Vedle BECCS existují i technologie označené BECCU (BioEnergy with Carbon Capture and Utilization), tedy bioenergie se zachycováním uhlíku a jeho využitím (namísto trvalého uložení).
Všechny tyto technologie jsou perspektivní, ale poměrně komplikované a nákladné, takže jsou vhodné zejména pro větší výrobny tepla, například teplárny CZT.
Využití i v rámci zemědělství
Technologie, vhodné i pro malé a střední výtopny (například v zemědělském podniku), jsou založené na energetickém využití biomasy, při kterém část paliva zuhelnatí za vzniku tzv. biocharu. Ten si můžeme představit jako obdobu dřevěného uhlí. Jde o hydrofobní, mikroporézní formu biomasy, která je chemicky stálá. Klíčem pro výrobu biocharu je vhodná spalovací technologie, která zpracuje biomasu i bez přístupu vzduchu. Mohou to být například pyrolýzní, nebo zplyňovací jednotky.
Technologie, při kterých vzniká biochar, který pak lze využít i pro sekvestraci uhlíku, se označují BCR (Biochar Carbon Removal), tedy odstraňování uhlíku pomocí biocharu. Podobně jako u BECCS/U také u BCR lze při dodržení specifických podmínek dosáhnout záporných emisí. Výzkum a praxe také ukázaly, že zejména v rámci zemědělství dokáže biochar sekvestrovat uhlík dlouhodobě a navíc má jako organické hnojivo pozitivní vliv na kvalitu půdy. Technologie BCR (na rozdíl od BECCS/U) jsou přitom využitelné v širším měřítku, tedy i v zemědělských provozovnách a venkovských usedlostech.
Dobrovolný certifikační rámec
Pro ekonomické uplatnění emisní úspory se budou moci příslušné provozy certifikovat na dobrovolný certifikační rámec. Ten zaručí jednotný přístup a metodiku ke zhodnocení emisní stopy. Výsledkem budou obchodovatelné úspory emisí, kdy si zákazník v rámci své zelené politiky pořídí nějaký výrobek nebo energii s nízkou nebo i zápornou emisní stopou.
V rámci úspor emisí se ale nebudou moci certifikovat jen technologie BECCS/U nebo BCR. Stejně tak bude možné trvale ukládat uhlík i jinými způsoby, jako je například ukládání uhlíku z biomasy do určitých skupin výrobků s dlouhou životností. Zejména se jedná o konstrukční materiály, kde je předpoklad životnosti v desítkách let. Další možností je tzv. carbon farming, tedy podpora procesů vedoucích k přirozené sekvestraci uhlíku v zemědělské půdě nebo v lesích. Přirozenému zachycování uhlíku v zemědělské půdě napomáhají i technologické postupy regenerativního zemědělství.
Zdroj: CZ Biom
