Odborný partner
Pojem udržitelnosti se poprvé objevil v lesnictví na přelomu 17. a 18. století – s myšlenkou, že se nikdy nesmí vytěžit více, než kolik les dokáže v nových cyklech vyprodukovat. Teprve v roce 1987 se termín „udržitelný rozvoj“ stal populárním a byl definován jako „rozvoj, který uspokojuje potřeby současnosti, aniž by ohrozil schopnost budoucích generací uspokojovat své vlastní potřeby“. Následně byly vypracovány programy a deklarace, které měly sloužit jako vodítko pro „udržitelný rozvoj“, avšak celá společnost tuto myšlenku nepřijala. Později, v polovině 90. let, se tento pojem opět dostal do popředí.
Metan z živočišné výroby
Potraviny pocházející z živočišných produktů (tj. mléčné výrobky a hovězí maso) poskytují lidské stravě nezbytné živiny. V průběhu let se proto živočišná výroba rozrostla a přizpůsobila se potřebám výživy světové populace; chov přežvýkavců však přispívá k emisím skleníkových plynů, a to hlavně kvůli enterickému metanu. Metan je hojně se vyskytující skleníkový plyn jiný než CO₂, který má kratší dobu setrvání v atmosféře, přibližně devět let, a jeho snížení přináší rychlejší přínosy v boji proti změně klimatu. Celkové emise skleníkových plynů z chovu hospodářských zvířat na celém světě činí 7,1 gigatun (Gt) ekvivalentu oxidu uhličitého (CO₂-eq) ročně, což představuje 14,5 % všech antropogenních emisí skleníkových plynů. Z těchto 7,1 Gt ekvivalentu CO₂ tvoří 44 % emisí metan (CH₄), 29 % oxid dusný (N₂O) a 27 % CO₂ (FAO, 2023). Existují různé antropogenní zdroje CH₄ (přežvýkavci, průmysl fosilních paliv, skládky, spalování biomasy a produkce rýže); největším zdrojem jsou však přežvýkavci. Navíc se intenzita emisí CH₄ liší v závislosti na konkrétní komoditě. Nejvyšší hodnoty ekvivalentu CO₂ v živočišné výrobě vykazuje hovězí maso (přibližně 300 kg ekvivalentu CO₂/kg vyprodukovaných bílkovin), následují malí přežvýkavci (maso a mléko; 165, resp. 112 kg ekvivalentu CO₂ na kg vyprodukovaných bílkovin) a kravské mléko, kuřecí a vepřové maso, které se nacházejí na spodní části žebříčku intenzity emisí (pod 100 ekvivalentů CO₂ na kg vyprodukovaných bílkovin).
Lepší reprodukce
Zlepšení reprodukčních ukazatelů může zvýšit produkci a efektivitu chovu, čímž se zajistí zisk a udržitelnost. Detekce říje, umělá inseminace (AI), transfer embryí (ET), synchronizace říje (ES) a vícenásobná ovulace jsou některé ze strategií používaných ke zlepšení reprodukce zvířat. Účinná reprodukce je pro dojnice vzhledem k jejich vysoké produkci mléka zásadní, protože nízké reprodukční ukazatele mohou prodloužit dobu mezi porody, což znamená delší období v neproduktivní fázi. Genetický výběr zaměřený na zlepšení reprodukčních charakteristik navíc může podpořit udržitelný chov hospodářských zvířat a snížit emise CH₄ o 10 až 15 %.
Vliv mezidobí na emise skleníkových plynů
V tradičních systémech chovu dojnic se krávy chovají tak, aby telily jednou ročně (např. 12měsíční interval mezi oteleními). chybňují roční interval mezi oteleními jako ideální postup. Mezidobí úzce souvisejí s počtem telat a nových jalovic ve stádu a s efektivitou produkce mléka. Možnost snížení emisí skleníkových plynů prostřednictvím delších mezidobí je připisována především většímu počtu laktačních dnů a menšímu počtu dnů období stání na sucho na krávu za rok a snížení míry obměny stáda za rok. Skleníkové plyny související se spotřebou krmiva mladými zvířaty se započítávají do stáda dojnic; proto by prodloužení mezidobí díky snížení počtu mladých zvířat mohlo přispět ke snížení emisí skleníkových plynů tím, že se sníží spotřeba krmiva na kilogram vyprodukovaného mléka a emise skleníkových plynů ze zvířat, která se na produkci nepodílejí.
Delší mezidobí?
Ačkoli je účinnost prodloužení mezidobí pro zmírnění emisí skleníkových plynů stále předmětem diskuse, zjistil se nárůst emisí skleníkových plynů (CO₂eq/t mléčného tuku a bílkovin) u jalovic a krav o 1,0 % a 1,7 %, když byla laktace prodloužena o dva, respektive čtyři měsíce, avšak emise byly podobné jako při základním mezidobí (průměrně 390 dní) nebo dokonce nižší, pokud se prodloužila perzistence laktace či prodloužila délka života krav. Tyto výsledky naznačují, že perzistence laktace a úroveň produkce (mohou hrát roli v emisích skleníkových plynů u krav chovaných s delšími mezidobími.
Detekce říje jako nástroj udržitelnosti
Větší pozornost věnovaná reprodukci krav a zavádění technologických strategií může vést k efektivnímu výkonu, který zajistí ziskovost a udržitelnost. Tradiční a nejčastěji používanou metodou detekce říje je přímé pozorování ze strany personálu farmy (jehož účinnost se pohybuje v rozmezí od méně než 50 % až po 90 % . Vzhledem k nízké míře detekce říje bylo vyvinuto několik zařízení pro automatizaci detekce říje. Jedná se o použití pedometrů, senzorů, zařízení měřících vaginální teplotu nebo teplotu mléka, zařízení měřících elektrickou impedanci genitálií nebo vaginálního hlenu a radiotelemetrii.
Umělá inseminace a skleníkové plyny
Genetický pokrok dosažený díky umělé inseminaci může zvýšit produkci mléka, aniž by došlo k navýšení počtu zvířat v mléčných stádech. Inseminace tak může nepřímo přispět k větší udržitelnosti systému. Technologie asistované reprodukce, jako je umělá inseminace, mají vysokou relativní účinnost při snižování emisí skleníkových plynů jiných než CO₂. Zlepšení plodnosti může snížit počet neproduktivních zvířat chovaných na farmách a počet potřebných jalovic. Kromě toho může snížení vyřazování z chovu z 35 na 30 % snížit emise metanu (CH₄) z trávicího traktu celého stáda o 3,1 %, pokud je věk při prvním otelení kolem 26 měsíců.
Lepší genetika
Po mnoho let byla za nárůst emisí skleníkových plynů obviňována živočišná výroba. Postupem času byly zavedeny strategie, jako je výběr geneticky lepších zvířat, s cílem snížit produkci CH₄. Zlepšené reprodukční ukazatele mohou snížit počet neproduktivních krav ve stádu, čímž se sníží emise CH₄ a plocha půdy využívaná k produkci a zároveň se zachovají přírodní zdroje. Pouze genetický výběr jako přístup k udržitelnosti mléčných farem může snížit emise CH₄ o více než 1 % ročně.
