Odborný partner
Vědci k hodnocení využili kombinaci globálních modelů produktivity klíčových plodin i hospodářských zvířat a ekonomických modelů, které zachycují pohyb globální nabídky a poptávky a mezinárodní obchod. Vedoucí výzkumu MSc. Juliana Arbelaez Gaviria z instituce CzechGlobe zdůrazňuje, že rozhodování zemědělců o tom, co pěstovat, musí zohledňovat globální trh. „Na rozdíl od většiny studií dopadů klimatu, které se dosud zabývaly střední Evropou, jsme náš výzkum zasadili do globálního zemědělského a tržního kontextu,“ vysvětluje autorka. Varuje také, že ignorování těchto vazeb může vést k chybným strategiím. „Dopady změn klimatu v jiných částech světa se přenášejí prostřednictvím trhů a obchodu. Pokud budeme tyto vazby ignorovat, riskujeme, že špatně posoudíme jak zranitelnost zemědělství, tak jeho schopnost adaptovat se,“ uvádí Juliana Arbelaez. Skutečnost, že se pro dané podmínky hodí nová plodina, totiž neznamená, že s ní zemědělec na trhu uspěje.
Typickým příkladem je produkce pšenice. I když modely pro Českou republiku při nejhorším scénáři emisí (RCP 8.5) předpovídají do roku 2050 mírný pokles produkce asi o pět procent, globální situace může z české pšenice udělat vysoce žádanou komoditu. „Pokud bychom uvažovali dopady změny klimatu pouze v České republice, výsledkem by byla do roku 2050 redukce produkce přibližně o pět procent. Ale vzhledem ke klimatické změně bude po české pšenici poptávka,“ upřesňuje Juliana Arbelaez. Zatímco dnes se na zahraničním trhu uplatní necelé dva miliony tun české pšenice, exportní potenciál by mohl vzrůst skoro o čtvrtinu. Pro pěstitele se tak otevírá šance prodat celkově větší objem a zvýšit osevní plochy i přes nižší hektarové výnosy.
Jelikož je česká ekonomika malá a otevřená, musí tvůrci politik sledovat globální rizika, aby navržená adaptační opatření nebyla neúčinná či kontraproduktivní. „Výsledky studie jsou relevantní nejen pro tvůrce politik na národní úrovni, ale i na evropské úrovni. Propojením domácího zemědělství s globálními klimatickými riziky studie přispívá k relevantnějšímu hodnocení klimatických změn v Evropě,“ uzavírá Juliana Arbelaez. Obecné studie předpokládají, že úrodnost v Evropě může do roku 2050 klesnout až o 25 % v závislosti na regionu a konkrétním klimatickém modelu. V tomto celoevropském kontextu by však Česká republika měla podle prognóz patřit mezi ty „šťastnější“ a klimatickou změnou méně zasažené země.
