hlavička webu

Udržitelnost z pohledu chovatele prasat

Přínos udržitelného zemědělství lze spatřovat v ochraně životního prostředí a v rámci živočišné výroby v zajištění dobrých životních podmínek chovaným zvířatům. V chovech prasat se welfare aktuálně poměřuje zejména úrovní ustájení kojících prasnic a mírou využívání zootechnických zákroků praktikovaných u selat, přičemž na legislativě definující nezbytné změny Evropská unie usilovně pracuje. O názor jsme požádali Ing. Karla Horáka, majitele rodinné firmy, která se již více než třicet let zabývá nejen chovem prasat, ale i skotu.

V souvislosti s avizovaným zákazem chovu prasnic v porodních klecích se nejčastěji hovoří o ustájení ve volných porodních kotcích. Je tato alternativa z vašeho pohledu šťastným řešením?

 

Upřímně musím říci, že z toho máme velký strach. Současná praxe je taková, že prasnice je v porodním kotci asi pět týdnů, zbývající dobu je ustájena na volno. Porodní kotec je koncipován tak, že mimo klec, to znamená v prostorách, kde se pohybují selata, je podlaha vyhřívaná. Výměna současných porodních kotců za volné, které jsou větší, by pro nás znamenala zbourat porodny a postavit nové. Na snížení počtu zvířat bychom museli zareagovat kompletním přebudováním celého chovu, což by představovalo ohromnou investici. Z chovatelského hlediska si nemyslím, že by zákaz klecí pro prasnice byl ku prospěchu věci.

 

Jak vnímáte omezení chirurgického kastrování kanečků, kupírování ocásků či štípání špičáků u selat. Lze se tomu úplně vyhnout?

 

Kastrace se praktikuje především kvůli ochraně spotřebitele, protože kančí pach nezanedbatelnou měrou ovlivňuje kvalitu masa. A pokud by bylo cítit, stalo by se neprodejné. Takže bez kastrace si produkci vepřového masa v současné době nedovedu představit. Asi se najde nějaký systém, na který bude připravený také masný průmysl, ale dosud není nic, co by bylo ku prospěchu věci. Kupírování ocásků se dělá kvůli ochraně zvířat samotných. Stačí jediný záškodník, který svým vrstevníkům v kotci okusuje ocásky nebo uši. Často se stává, že se tento nešvar začne v kotci lavinovitě šířit. Musíte vynaložit nemalé prostředky na léčení postižených zvířat. Prevence spočívá v důsledném sledování chování zvířat. Pokud k něčemu takovému dojde, je třeba co nejdříve odstranit z kotce agresivního jedince a neprodleně zahájit léčbu postižených zvířat. Toto riziko bylo, je a bude a chovatel s ním musí počítat. Smysl má i štípání zoubků, kterým chráníme struky prasnic před pokousáním. Následná léčba opět něco stojí, nemluvě o tom, že pro samotnou prasnici jsou rány způsobené selaty bolestivé. Z chovatelského hlediska je vše vyladěné a funkční a jakékoli zásahy nevidím jako smysluplné.

 

 

Záměrem omezení použití oxidu zinku v krmných směsích pro selata v předvýkrmu je chránit životní prostředí. Má toto evropské nařízení opodstatnění také u nás?

 

Na naší farmě jsme krmnou směs s oxidem zinku dlouhou dobu používali. Byla vyladěná, fungovala a pro odstavená selata představovala optimální řešení. Plošný zákaz medikace oxidem zinku nepovažuji za šťastné, protože Českou republiku nelze srovnávat s Dánskem nebo Nizozemskem, kde je mnohonásobně vyšší koncentrace zvířat. V produkci vepřového masa jsme soběstační zhruba ze čtyřiceti procent, což jen ukazuje na nepoměrně nižší koncentraci zvířat ve výkrmu než v uvedených zemích. Problém s kumulací zinku v půdě u nás nemáme. Na naší farmě naopak musíme řešit, jak přidat zinek do hnojiva pro kukuřici, protože je ho v půdě nedostatek.

 

Také se uvádí, že udržitelné zemědělství podporuje zdraví zvířat a tím přispívá ke snížení spotřeby antibiotik. Jaká je podle vás spotřeba antibiotik v našich chovech prasat?

 

Nejdříve je třeba uvést, že antibiotika jsou drahá a logiky věci tak vyplývá, že prioritou každého chovatele je léčení předcházet. Prevence je v tomto směru samozřejmě standardním základem také na naší farmě. Ve vašem periodiku jsem se dočetl, že od roku 2008 klesla spotřeba léčiv v České republice asi o třetinu, což je velmi dobrý výsledek. Je to zásluha nejen vyspělosti chovatelů a spolupracujících veterinárních lékařů, ale i přístupu veterinární správy, která nastavuje taková pravidla, která jsou pro nás chovatele přijatelná. V tomto směru si myslím, že patříme k nejlepším v Evropě. Cestu snižování antibiotik jsme u nás nastavili již dávno a dalo by se říci, že s ohledem na cíle Evropské unie jsme již předběhli dobu.

 

Novodobá pravidla EU se promítají do vyšších nákladů a s ohledem na globalizaci trhu se tak Evropa ocitá v nevýhodě. Jaký je váš názor?

 

Myslím, že za posledních třicet let se u nás udělal ohromný kus práce nejen v chovech prasat, ale i skotu a drůbeže. Zatímco u nás jsou nastavena přísná pravidla, což je správné, dovoz výrobků ze zemí, kde se dodržování stejných pravidel nevyžaduje, nás výrazně znevýhodňuje. A to i přesto, že fungujeme v rámci jednotného evropského trhu. V neposlední řadě jde i o to, že kvalita dovážených potravin není na úrovni, jakou by si spotřebitel zasloužil. Kvalita českých potravin je na špičkové úrovni a věřím, že se čeští zemědělci budou stále více prosazovat. Ale jak již bylo několikrát řečeno, je to o nákladech a nebude to vůbec jednoduché.

Využívané porodní kotce s klecí pro prasnici
Pohled do odchovny
Slámu mají prasnice i pod střechou venkovního výběhu
agnus USA
Živočišná výroba jako cesta k trvale udržitelnému zemědělství
Chov hospodářských zvířat je pilířem globálního potravinového systému a přispívá ke snižování chudoby,...
1 alternativni chov
Pastevní chov prasat
Pobyt zvířat ve venkovním výběhu či na pastvině je také jednou z podmínek ekologického chovu prasat,...
Výběr z příspěvků