Prof. Mitloehner v únoru 2024 navštívil Českou republiku, byl hostem společnosti MTS, spol. s r. o., chovatelských svazů a dalších institucí. Zanechal zde významný vzkaz, který je třeba k nápravě zvráceného myšlení veřejnosti, ale i částí vědecké obce.
FAO publikovala nejnovější situační zprávu, pod názvem Pathway report. Ukazuje formou sloupcových grafů složených z podílu jednotlivých plynů i to, kde chceme být z pohledu emisí v roce 2050, neboli redukční faktory. Změna stravy, tedy omezení mléka, masa, ryb či vajec v lidské stravě, považuje zpráva FAO za méně významné redukční faktory emisí z globálního pohledu. „Znamená to, že teoretický přechod na jiné způsoby stravování sice má efekt, ale velmi malý a není řešením. Je zajímavé, že v médiích často čteme něco jiného,“ podotýká prof. Mitloehner.
„Určitě platí, že každý má mít právo jíst to, pro co se sám rozhodne. Jiná věc je, co to přinese, když se třeba já jako všežravec, rozhodnu být rok veganem. Přinese to asi poněkud abstraktní informaci, že moje uhlíková stopa bude 0,8 ekvivalentu tuny CO2. Je to hodně nebo málo? Na tuto přednášku k vám jsem přiletěl z Kalifornie a uhlíková stopa za tento let, jen za moji osobu, je 1,6 ekvivalentu tuny CO2. Takže roční veganství je 0,8 tuny, let pro jednoho člověka 1,6 tuny. Takže abych odčinil můj let sem, musel bych se stát veganem na dva roky,“ vysvětlil vědec s tím, že veganská strava je věcí volby a přispívá ke snížení uhlíkové stopy, ale ani masivní přechod na ni nepomůže řešit globální změny klimatu.
Kde se berou skleníkové plyny v atmosféře?
Jednoznačně největším dílem lidského přispívání k emisím skleníkových plynů je podle Mitloehnera spalování fosilních paliv. Ropa, uhlí, zemní plyn a všechna odvětví, která je spalují. Je to uhlík, který byl uložen pod povrchem země stovky milionů let jako masa z rozkládajících se rostlin, zvířat atd., kdy po jejich smrti došlo k rozkladu a fosilizaci. V rámci rozvoje společnosti jsme začali tento uhlík těžit a spalovat. Produktem spalování jsou plyny, které se shromažďují v atmosféře a brání odrazu slunečních paprsků od povrchu naší planety, a tak dochází k jejímu ohřívání. Při spalování vzniká hlavně CO2. Ten je hlavní součástí lidmi způsobené části klimatických změn.
Metan je z pohledu příspěvku k ohřívání planety skoro 30x silnější než CO2. Oxid dusný pak skoro 260x silnější oproti oxidu uhličitému. Metan je bez pochyby nejvýznamnější skleníkový plyn v zemědělství. Musíme něco dělat se všemi plyny. Metan však není nic jiného než plynná forma energie. I plyn, který se používá při vytápění domácností a k vaření, je metan. Takže jde o energii. Metan je užitečný, ale stává se škodlivým, když uniká do vzduchu. Pokud ho ale současně využijeme, třeba konverzí na paliva pro motory aut, nebo elektřinu, pak nemluvme o problému, ale o přínosu.
Shrňme si zdroje produkce metanu v zemědělství: Zdrojů je několik, na prvním místě to jsou enterické emise, tedy metan vytvářený v bachoru. Na druhém místě metan z uskladněného hnoje, na třetím místě jde o metan z rýžovišť. Existují ještě další zdroje, ale tyto tři jsou ty hlavní. I laici uvažují: „V daleké minulosti bylo skotu na světě mnohem víc a nikdo nemluvil o metanu a najednou se vše tolik koncentruje na tento plyn? Je to proto, že metan je z těch tří plynů jediný, který lze efektivně snižovat? Ne, jde jen o populární téma. Vždy je nějaké téma mediálně žhavé. Před pár lety to byla ozónová díra, pak kyselé deště, teď je to globální oteplování,“ říká americký vědec.
Krávy jsou přežvýkavci a s tím souvisí jedna zajímavá vlastnost, a to totiž že dokážou trávit některá rostlinná krmiva ojedinělým způsobem. Např. celulózu, rostlinnou biomasu. Bez předžaludků přežvýkavců nelze celulózu trávit. To je pro nás výborné.
„Problém je, že mikroorganismy, které v předžaludcích např. celulózu tráví, současně jako vedlejší produkty metabolizmu produkují metan. Většina z něj je vylučována z krávy říháním, část je pak vylučována výkaly. Otázka zní: Jak velký je to problém? Metan je významný skleníkový plyn a přispívá k oteplování planety. Ale ač jde o silný skleníkový plyn, má krátkou životnost a poločas rozpadu (rozpadu metanu je 10 až 12 let). Nevydrží v atmosféře dlouho. A pokud dokážeme řídit využití metanu v atmosféře, můžeme přes něj snižovat globální změny klimatu. Pokud se farmáři zapojí, stanou se naopak součástí řešení a redukce oteplování,“ je přesvědčen prof. Mitloehner.
