Mezi klíčové faktory trvalé udržitelnosti patří zamezení další degradace půdy, stejně jako udržení a zvýšení její úrodnosti. S tím souvisí redukce pojezdů po pozemcích, kterou umožňuje využití systémů navádění strojů založených na GPS spolu s kolejovými řádky a příslušná analýza pozemků. Dalším faktorem je udržení a zvýšení dodávky organické hmoty do půdy. K oběma cílům přispívají technologie redukovaného zpracování půdy, které snižují provzdušnění půdního profilu, a tedy mineralizaci organické hmoty. Jako nejvíce perspektivní se v současné době jeví pásové zpracování (strip-till), při kterém se půda zpracovává jen v pruhu, do kterého bude následně uloženo osivo. Meziřádek zůstává nezpracovaný a je na něj nahrnuta organická hmota z předešlé plodiny. Tento postup vyžaduje stroje vybavené přesným naváděním, které je dnes již poměrně běžnou technologií. Pásové zpracování se v dnešní době při využití pro setí jařin optimálně doplňuje zařazením vymrzající nebo nevymrzající meziplodiny, což podporuje nárůst organické hmoty v půdě. Zároveň tento postup poskytuje potravu půdnímu makro- i mikroedafonu, který má především v nezpracovávaném meziřádku dostatek klidu na svoji činnost. Na takto obhospodařovaném poli pak lze například sít i kukuřici i v erozně problematických polohách. Jak pokusy odborných výzkumných ústavů, tak poloprovozní pokusy zemědělské praxe ukazují, že eroze je na těchto plochách zcela zanedbatelná.
Zmíněný přístup pomáhá dosáhnout dalšího z cílů trvale udržitelného zemědělství, tedy zamezit znečišťování povrchových vod splachy z pole a přispívá k udržení vody v krajině, protože do určité míry usnadňuje zasakování. Zároveň pomáhá rozvíjet biologickou aktivitu půd.
