Stejně jako například u variabilního hnojení se podklady pro variabilní výsev získávají z většího souboru dat sebraných za delší časové období, který ve výsledku definuje výnosový potenciál určitých míst na pozemku. Tam kde jsou podmínky pro růst rostlin horší je výsevek navýšen, na místech kde se stabilně dosahuje vyšších výnosů je výsevek snížen. V podniku Agra Řisuty tímto opatřením dosahují u obilnin zvýšení výnosů o 5 až 10 %, přičemž hlavním důvodem navýšeného výnosu je vyrovnanější počet klasů na metr čtvereční.
Například u ozimé pšenice se při uniformním výsevku pohybuje počet klasů od 350 do 1000 na metr čtvereční. Více klasů je samozřejmě na stanovištích s lepším potenciálem výnosu, kde rostliny více odnožovaly, což přinášelo zahuštění porostu s větším tlakem houbových chorob a rizikem nižšího počtu zrn v klasu či nižší HTS. Na pozemcích s nízkým výnosovým potenciálem bylo klasů málo protože tam byly horší podmínky pro růst, který začíná zhoršeným vzcházením a pokračuje nižším odnožováním. Řídký prost má následně horší protierozní efekt. Jak vyplynulo z pokusů, při vhodně zvoleném variabilním výsevku kolísá počet klasů v toleranci +/- 200/m2 což lze označit za vyrovnaný porost.
A vhodné je doplnit to, že aby variabilní výsevek přinášel efekt, je třeba provádět i variabilní hnojení což v podniku Agra Řisuty dělají nejen u dusíku, ale i u ostatních makroprvků. A variabilně už používají i regulátory růstu.
Zajímavé je, že prostorově proměnlivé založení porostů se nemusí omezovat jen na obilniny a s úspěchem bylo vyzkoušeno i při pěstování brambor, kdy došlo k navýšení výnosu o 13 % vůči kontrole sázené jednotnou vzdáleností v řádku.
A krom vyššího výnosu má proměnlivé setí i další přínosy, například v lepším zdravotním stavu porostů, protierozním působení, může se docílit i celkového snížení výsevku a tedy úspory nákladů na setí.