Manželé Šantorovi obhospodařují se svými ovečkami výměru 60 ha luk a pastvin. , evidují více než 160 ovcí, z nichž je drtivá většina shetlandek, které mají ze všech plemen vůbec nejjemnější vlnu. Součástí základního stáda jsou i skopci, kteří nejenže poskytují ze všech kategorií zvířat nejvíce vlny, ale mají ji i nejkvalitnější.
Zahájili éru strojního zpracování vlny
Ke zpracování používá vytříděná čistá vlna z podzimního stříhání, z každé ovečky zvlášť. Před vlastním spřádáním zde vlnu nejprve namáčejí do teplé vodní lázně o teplotě do 36 °C, přičemž tento krok se opakuje tak dlouho, dokud vlna není dokonale čistá. Vypraná vlna se pak šetrně vyždímá a nechá se uschnout.
„Dosud jsme ostříhanou vlnu zpracovávali ručně. I když jsme asi čtyřicet kilogramů vlny prodali přadlenkám, dost velmi kvalitní vlny nám stále zůstávalo. Atak i s ohledem na zvýšenou poptávku po vlně v období kovidového lockdownu jsme se začali zabývat myšlenkou strojního zpracování vlny. Jestliže dříve Česká republika patřila ve zpracování vlny ke světovým velmocem, dnes je u nás jediná přádelna ve Strmilově u Jindřichova Hradce. Vlnu tady ale předou a tkají na historických strojích. V Liberci sice funguje nějaké vývojové centrum, ale samotné stroje se opět vyrábějí v Číně. Atak jsme strávili spoustu času hledáním na internetu. Ale až náhodou jsem se od kamarádky dozvěděl o její známé, která žije v USA a místním farmářům zpracovává vlnu na malé přádelně kanadské rodinné firmy Belfast Mini Mills, Ltd. Protože kompletní technologie vycházela v přepočtu na pět až šest miliónů korun, domluvili jsme se na dodávce nezbytných tří strojů, čímž jsme pořizovací cenu dostali asi na polovinu,“ prozradil Roman Šantora.
Když má práce smysl
Základ dovezené přádelny tvoří tři stroje, a to česačka (carder), kde se vlna rozčeše, dále natahovací rám (drawe frame), kde se pramen vlny připravuje k předení a konečně čtyř vřetenový dopřádací stroj (spinner).
V přádelně se začíná na česačce, kterou vlna prochází dvakrát. Napoprvé se narovná do česanců, podruhé se stáčí do pramenů. V natahovacím rámu se dva prameny vlny splétají do jednoho silnějšího, přičemž se klade důraz na to, aby pramen byl co nejpevnější a stejného průměru. Podobně jako v předchozím případě prochází vlákno rámem dvakrát. Po sepředení vzniká jednonitka, kterou stroj seskává do vícenitky – většinou dvounitky, z níž se dá plést prakticky všechno.
Dalším krokem je navinutí příze z cívky do přadena. To už na biofarmě dělají ručním navíječem od novozélandské firmy Ashfods. Je ze dřeva a díky možnosti volby obvodu lze s ním dělat přadena s průměrem od jednoho do dvou metrů. Následně se přadeno vypere, opět v teplé vodě do 36 °C, čímž se zafixuje zkrut a příze nabyde, zavěsí se a nechá se uschnout.
„Po uschnutí, což je při pokojové teplotě asi za dva dny, přadeno převineme do klubíčka o standardní hmotnosti 100 g. Protože ale v klubíčku je vlákno natažené a v této formě se nedoporučuje vlnu dlouhodobě skladovat, přes navíječ opět vytvoříme původní přadeno. Následně ho několikrát stočíme až dostane tvar podobný housce. Každé přadeno označíme nejen údaji o gramáži, délce a plemeni, ale také uvedeme jméno konkrétní ovečky. Za den zpracujeme maximálně kilogram příze. Mimo sezónu v zimním období, tak budeme schopni zpracovat maximálně do 300 kg vlny, a to včetně asi třetiny vlny pro známé. Máme radost z toho, že vidíme finále našeho farmaření. Navíc zhodnocujeme vlnu, která je v dnešní době prakticky neprodejná a běžně se považuje za odpad. Těší nás, když od našich zákazníků slyšíme, jak je vlna úžasná a utvrzuje nás to v tom, že naše práce má smysl,“ konstatoval na závěr Roman Šantora.
