Odborný partner
V zemědělství, zejména při čištění osiv, vzniká organický odpad (příměsi plodů, semen, listů, stonků kulturních i plevelných rostlin, nevyhovující semena). Tento materiál je nevhodný pro návrat na ornou půdu (kvůli semenům plevelů) nebo pro přímé spalování (obtížná manipulace, vysoký obsah prachu). Zde se uplatní zpracování odpadu do formy agropelet. Jak zaznělo v Saturninovi, jde o umění „udělat mýdlo ze špíny a svinstva“.
Výroba agropelet
Výroba agropelet začíná kondiciováním (úpravou vlhkosti) vstupního materiálu, obvykle na 14–18 %. Připravená biomasa je lisována v peletovacím lisu se speciální matricí, kde se mlecími rolnami protlačuje otvory. Klíčovou roli pojiva hraje lignin, organická sloučenina přirozeně obsažená v biomase, která při zahřátí plastifikuje a po ochlazení drží tvar pelet. Následné chlazení zajišťuje požadovanou odolnost a pevnost pelet, přičemž odrol se vrací do výroby.
Agropelety se vyznačují větší sypnou hmotností, snadnější manipulací, lepší dopravou paliva do kotle a rovnoměrným hořením. Jejich výhřevnost je srovnatelná s uhlím či dřevem. Jako vstupní suroviny se uplatňují materiály nekonkurující potravinářské výrobě, například organický odpad z čištění osiv, jetel inkarnát, maková sláma (makovina – nadzemní části máku bez semen, často nesplňující farmaceutické parametry), lusky tolice dětelové či materiál vznikající při čištění lnu setého.
Důležitým benefitem je podle Ing. Antonína Kintla ze Zemědělského výzkumu, spol. s r. o., Troubsko, který se výzkumem zabývá, také aspekt cirkulární ekonomiky: po spálení biomasy zůstává popel bohatý na rostlinné živiny, který lze dále využít v rámci cirkulárního zemědělství jako hnojivo. Celý tento systém představuje zajímavý prvek cirkulárního zemědělství a ekonomiky, převážně lokálního charakteru, a nabízí atraktivní možnost lokálního zdroje energie.
Úvodní foto: Materiál vznikající při čištění lnu setého (Linum usitatissimum L.) Foto Antonín Kintl
