Odborný partner
Jak zabránit toxické zátěži vodních zdrojů? Cesta vede přes precizní a efektivní výživu.
Hnojiva, která končí mimo pole
Dusík a fosfor jsou základní stavební prvky rostlinné produkce. Jejich využití je však v praxi často omezené. U běžných komoditních hnojiv bez technologie ochrany a řízeného uvolňování dochází k tomu, že živiny nejsou přijímány v okamžiku, kdy je rostlina skutečně potřebuje. Část z nich se vyplavuje do spodních vod, nebo je odnášena povrchovým odtokem při srážkách. Tento proces zesilují výkyvy počasí, kdy se střídají období sucha a intenzivních dešťů. Právě nevyužité živiny představují významný zdroj znečištění vodních toků a nádrží. Ve vodním prostředí se hromadí a podporují proces eutrofizace, tedy nadměrného obohacení vody živinami.
„Rostlina dokáže přijmout jen to, co jí fyziologicky umožňuje její aktuální růstová fáze a kapacita kořenového systému. Vše, co přesáhne tuto absorpční kapacitu, zůstává v půdním prostředí jako mobilní nebo imobilní půdní zásoba. Dusík ve formě dusičnanů je vysoce mobilní a snadno migruje do podzemních vod, fosfor se naopak váže na půdní částice a dostává se do vodních toků především erozí. Výsledkem je dvojí selhání: ekonomické, protože vstup není zhodnocen produkcí, a environmentální, neboť živiny narušují rovnováhu vodních ekosystémů a ohrožují kvalitu zdrojů pitné vody. Přehnojení tedy není jen agronomický problém, je to symptom neefektivního hospodaření s živinami v propojeném systému půdy, rostliny a vody.“ vysvětluje Ing. Jan Klír, CSc., z Národního centra zemědělského a potravinářského výzkumu, v. v. i.
Moderní technologie jako řešení
Moderní přístup k výživě rostlin proto směřuje k technologiím, které umožňují chránit živiny a uvolňovat je postupně podle aktuální potřeby porostu. Tím se zvyšuje jejich využitelnost a současně se omezuje jejich únik do okolního prostředí.
Technologicky pokročilá hnojiva společnosti TIMAC AGRO pracují právě s tímto principem. Kombinují ochranu živin s jejich cílenou dostupností pro rostlinu a umožňují tak výrazně zvýšit efektivitu hnojení. „Rozdíl mezi tradičním a moderním hnojením spočívá v efektivitě. Čím více živin rostlina skutečně využije, tím menší je riziko jejich ztrát a negativního dopadu na vodní zdroje a zároveň se tím více předchází ekonomickým ztrátám zemědělců,“ říká Pavla Bryxová, produktová ředitelka společnosti TIMAC AGRO Czech.
Kvalita vody i budoucnost zemědělství
Ochrana vodních zdrojů se stává klíčovým tématem nejen pro zemědělství, ale i pro celou společnost. Rostoucí tlak na udržitelnost ukazuje, že efektivní hospodaření s živinami není pouze otázkou výnosu, ale také odpovědnosti vůči životnímu prostředí.
