Odborný partner
Přechod to ale není ani jednoduchý, ba ani jednoznačný, protože trendy se v jednotlivých regionech liší, stejně jako potřeby konkrétních podniků. Rozdíly v klimatických podmínkách, typologii půd, skladbě plodin a přístupu ke kapitálu vedou často k diverzifikaci technických řešení.
Od orby k minimalizaci
Z hlediska intenzity zásahu lze systémy zpracování půdy rozdělit do tří hlavních skupin. Klasická orba znamená mechanické zpracování s překlopením skývy a probíhá obvykle v hloubce 18 až 25 cm. Redukované zpracování se provádí bez otočení skývy, a to v hloubce 5 až 20 cm a zahrnuje mělké talířové nebo radličkové kypření. Bezorebné systémy, tedy no-till, strip-till a mulch-till, pak představují buď přímý výsev do nezpracované půdy, pásové zpracování, nebo mělké plošné narušení s ponecháním povrchového pokryvu.
I když se klasická orba v Evropě stále používá, její plošný význam klesá. Hlavní důvody? Vysoké energetické nároky, ztráta půdní vlhkosti, riziko eroze i nárůst emisí CO₂. Naopak konzervující technologie, jako je strip-till, no-till nebo mělké zpracování s ponecháním posklizňových zbytků, lákají možností úspory paliva, času a vyšší ochrany půdy. Konzervující systémy mají své místo zejména v suchých oblastech jižní Evropy nebo v regionech ohrožených erozí. Nic ale není jen zalité sluncem, a tak v praxi i tyto technologie naráží například na problémy s vysokým výskytem plevelů nebo potřebou investic do nového strojového parku.
Mnoho podniků v České republice proto volí pragmatický kompromis. Využívají kombinaci různých systémů v závislosti na plodinách, typu půdy, aktuálním počasí nebo dostupnosti pracovní síly či techniky. Kombinace technologií zpracování půdy umožňuje zachovat výhody různých metod bez nutnosti kompletní změny techniky i osevních postupů.
Technologická podpora pro lepší výsledek
Současné systémy zpracování půdy se rychle posouvají kupředu díky kombinaci přesného ovládání, pokročilé senzoriky a konstrukčního vývoje. Stroje jsou dnes přesnější, univerzálnější a lépe přizpůsobitelné konkrétním podmínkám na poli. V praxi se uplatňují hydraulicky nastavitelné pracovní hloubky a přítlaky, karbidové břity a slupice s nízkým tažným odporem, které pomáhají snižovat spotřebu paliva. K tomu se přidává sekční řízení, variabilní záběry nebo integrované ovládání prostřednictvím ISOBUS systému, které umožňuje stroji reagovat na rozdílné potřeby jednotlivých pozemků. Stále větší důležitost má senzorika – od hloubkových čidel přes senzory měřící odpor půdy až po systémy mapující míru utužení. Některé podniky již zavádějí integrovaná řešení, která propojují data z půdních sond, výnosových map a satelitního snímkování, aby určily optimální čas i intenzitu zásahu. Význam správného nastavení potvrzuje i německá zkušební organizace DLG (Deutsche Landwirtschafts-Gesellschaft), která ve svých testech uvádí, že vhodná geometrie pracovních orgánů – zejména úhel náběhu a tvar záběru – může snížit tahový odpor až o 25 % oproti běžným konstrukcím, a to bez ztráty agronomického účinku (zdroj: DLG-Testreport 7099, 2020).
Výběr technologie
Z výzkumů, například v rámci programu EIP-AGRI, vyplývá, že většina podniků volí technologii zpracování podle několika zásadních parametrů. Patří mezi ně typ půdy (textura, přítomnost skeletu a náchylnost k utužení), dále stanovištní podmínky, například srážkové úhrny, sklon pozemků nebo erozní ohrožení. Důležitá je rovněž dostupnost specializované techniky, například strip-till strojů s možností dávkování hnojiva.
V neposlední řadě rozhodují náklady na zpracování jednoho hektaru, včetně počtu přejezdů a spotřeby paliva. Podle údajů německé organizace KTBL (Kuratorium für Technik und Bauwesen in der Landwirtschaft) mohou být náklady na zpracování půdy strip-till technologií (s integrovaným přihnojením) až o 30 až 40 % nižší než u klasické kombinace orba, příprava seťového lůžka a samostatné setí.
