Odborný partner
Udržitelnost se stala žhavým tématem na programu většiny mezinárodních konferencí o hospodářských zvířatech a krmivech pro zvířata. Definice a naléhavost udržitelnosti se sice mohou v jednotlivých regionech světa lišit, ale vše se scvrkává na přehodnocení systémů živočišné výroby z hlediska vstupů a efektivity.
Oběhová ekonomika (cirkulární bioekonomika) je v EU stále častěji používaným termínem k vysvětlení praktické implementace a hmatatelného přístupu k udržitelnosti. Oběhová ekonomika se zabývá lepšími způsoby integrace plodin (krmiv) a hospodářských zvířat nebo ryb a zkoumá všechny vedlejší toky, které si dokážeme představit, a jak a kde je můžeme znovu využít. Jinými slovy, snižuje spotřebu zdrojů a emise do životního prostředí uzavřením cyklu materiálů a látek.
Cirkulární krmiva (z anglického circular feed) představují suroviny pocházející ze zbytkových toků potravinářského, bioenergetického a jiného průmyslu, které nejsou vhodné pro lidskou spotřebu, ale obsahují cenné živiny využitelné pro výživu hospodářských zvířat. Jedná se například o pšeničné otruby, melasu ze zpracování cukrové řepy, mláto z pivovarů, syrovátku z mlékáren, vedlejší produkty z výroby rostlinných olejů nebo dokonce bývalé potraviny nevhodné k prodeji.
Tento přístup umožňuje:
Příklady surovin využívaných jako cirkulární krmiva
Z dokumentu FEFAC (2023) vyplývá, že v současnosti je do krmiv zapracováno velké množství vedlejších produktů:
Krmivo pro zvířata je jedním z přispěvatelů k uhlíkovému dopadu živočišné výroby.
Nástroje pro hodnocení životního cyklu (LCA) dosáhly v posledních několika letech vrcholu a poskytují přesná data, která pomáhají krmivářským společnostem získat lepší přehled o uhlíkovém dopadu různých typů krmných složek na základě zdroje, využití půdy, produkce, zpracování, přepravy a dalších faktorů. LCA potvrzuje, že cirkulární krmné složky – jako jsou vedlejší produkty nebo nové zdroje bílkovin produkované místně a efektivnějším způsobem – často spadají do skupiny s nízkými emisemi.
Cirkulární krmiva a jejich role při plnění cílů EU v oblasti udržitelnosti byly intenzivně diskutovány na 30. ročníku výročního kongresu Evropské federace výrobců krmiv (FEFAC), který se konal ve Švédsku.
Krmivářský sektor přispívá k oběhovému růstu potravinových systémů prostřednictvím opětovného získávání/zhodnocování živin z jiných procesů v zemědělsko-potravinářském řetězci, které by jinak mohly být ztraceny (vedlejší produkty, potravinový odpad/bývalé potraviny atd.). Využívání inovativních technologií a pokročilých a alternativních složek jako přímých a nepřímých zdrojů krmiv může dále snížit konkurenci mezi krmivy, potravinami a palivy a příspěvek odvětví hospodářských zvířat/krmiv k emisím skleníkových plynů a také zmírnit tlak na světové přírodní zdroje.
Dokonalým příkladem cirkularity v krmivech pro zvířata je využívání vedlejších produktů z potravinářského průmyslu. Odhaduje se, že v EU se do krmiv pro zvířata přimíchává 5 milionů tun bývalých potravinářských výrobků, které částečně nahrazují obiloviny, oleje a cukry v krmných dávkách. Ačkoli se jedná o poměrně velké číslo, na konferenci panovala shoda, že tento objem by se měl – a může – v nadcházejících letech dále zvýšit, a to nejen proto, aby se potravinový řetězec stal udržitelnějším, cirkulárnějším a efektivnějším, ale také aby se snížily náklady zemědělců na krmiva.
Bývalý prezident FEFAC Asbjørn Børsting uvedl, že je zapotřebí kritické revize úzkých míst v regulačním rámci EU, která omezují oběhové hospodářství v potravinových systémech EU prostřednictvím výživy zvířat, aby bylo možné dále optimalizovat potenciál oběhového hospodářství.
Kongres FEFAC zahrnoval tři workshopy věnované analýze výzev u různých druhů hospodářských zvířat. Poprvé se konala specializovaná sekce věnovaná krmivům pro akvakultury, která se zabývala růstem a významem tohoto odvětví z hlediska udržitelnosti a oběhového hospodářství.
Skvělým příkladem cirkularity v odvětví krmiv pro akvakultury je výroba a používání mořských krmných složek, které vznikají ze zbytků po zpracování ryb, jako jsou šroty, kůže a odřezky. Tyto mořské složky jsou upřednostňovány před rybí moučkou a rybím olejem vyrobeným z volně žijících úlovků, protože jsou cirkulární a mají nižší uhlíkový dopad. Přírodní mořské zdroje z nižších trofických úrovní, jako je kril a zooplankton, a hmyzí bílkoviny a hmyzí olej, jsou také udržitelnější alternativou rybí výživy.
Evropská komise kladla za cíl snížit plýtvání potravinami v maloobchodě a na úrovni spotřeby (restaurace, stravovací služby a domácnosti) o 30 % do roku 2030. V reakci na to Evropská asociace zpracovatelů bývalých potravin (EFFPA) uvedla, že tyto cíle zdůrazňují klíčovou roli, kterou hraje odvětví krmiv pro zvířata v EU. Zároveň musíme mít na paměti bezpečnost krmiv a potravin, stejně jako nutriční kvalitu, účinnost krmiv a zdraví zvířat. Znovuzavedení zpracovaných živočišných bílkovin (PAP) do výživy monogastrů v EU v roce 2021 znamenalo průlom v oblasti zhodnocování živin a oběhového hospodářství.
Odborníci na akci FEFAC se zmínili o tom, že jedním z dalších velkých kroků by mohlo být povolení širší škály substrátů – včetně kuchyňského odpadu a další nepoživatelné rostlinné biomasy, jako jsou kaly, a to i z chovů ryb – pro krmení hmyzu, rostoucího odvětví krmivářství.
