Zpět ke kořenům neznamená krok zpátky. V devadesátých letech minulého století byly vinice nejprve ozeleňovány spontánně. Tedy přirozenou vegetací včetně trav. Ty však odebíraly keřům révy vodu. Proto se postupně přešlo na druhově bohaté směsi kvetoucích rostlin. Jejich nedílnou součástí jsou také druhy z čeledi bobovitých, jež výrazně poutají pro révu zásadní dusík. Nejsnazší cestou k omezení používání chemických prostředků je pěstování odrůd odolnějších vůči houbovým chorobám.
Průkopníkem ekologického pěstování a produkce vína s minimalizací postřiků také u komerčních odrůd je například vinařství Mádl. V oblasti původního aluvia řeky Dyje se sprašovými, místy jílovitými půdami s přechodem na černozemě a slíny obhospodařují celkem dvanáct hektarů půdy. Díky různorodým půdám mohou pěstovat většinu odrůd zapsaných v Odrůdové knize.
V ekologických vinicích používají místo travnatého pásu speciální směsi motýlokvětých bylin jako jsou například svazenka vratičolistá, jeteloviny, sléz. Využívají nejen symbiotického vztahu rostlin a mikroorganizmů, ale také se snaží udržet a zvýšit biodiverzitu viničních ploch. V minulosti měli ve vinicích také stromy s budkami pro ptáky, ale vzhledem ke komplikované manipulaci s mechanizací od tohoto ustoupili. Zaměřují se proto na zeleň na úvratích vinic, udržují pásy zeleně pro tuto oblast přirozené. Kromě vysazených stromů charakteristických pro zdejší oblast udržují také nálety stromů a keřů, plevele, dokonce i spontánně se šířící planou révu. Tímto způsobem usilují o co nejmenší potlačení biodiverzity monokulturou.
Vinice mají sice menší produkci, ale pěstování révy vinné v ekologickém režimu je založeno na filosofii, ve které jde více než o kvantitu o kvalitu spojenou s co nejšetrnějším zacházením ve vztahu k přírodě. Také díky respektování zásad zakládání vinic podle zkušeností našich předků, nebývá většina keřů révy významně poškozena jarními mrazy.
TEXT A FOTO Daniela Urešová
