Odborný partner
Otázka pro Miroslava Rozkota:
Jak vypadá situace ohledně volného ustájení prasnic u nás a v dalších členských zemích EU?
Cílem legislativy je zlepšit welfare prasnicím. Volné kotce jsou navrženy tak, aby se prasnice mohla přirozeně otáčet, vstávat a ležet, čímž se eliminuje stres spojený s uzavřeným prostorem. V českém právu jsou klecové porodní boxy stále povolené, a proto mnoho chovatelů používá kombinaci klasických a volných kotců. Co se týká dalších členských zemí, například Dánsko patří z hlediska zákazu porodních klecí k nejpřísnějším státům a kreativní modely, např. „large group farrowing pens“, má povinné již od 2018. Krátkodobé používání klecí je zde omezeno na osmačtyřicet hodin po porodu, pak musí být prasnice přesunuta do volného ustájení. V Nizozemsku byla zákonná povinnost volného ustájení zavedena od prvního ledna loňského roku a v tomto okamžiku byly současně zcela zakázané všechny klecové systémy. Minimální plocha kotce zajišťuje optimální mikroklimatické podmínky a umožňuje přirozené chování. V Německu přijali „TierSchutz“ a používání klecí zakázali od roku 2022. Zákon rovněž podporuje dynamické skupinové ustájení. Rakousko zavedlo povinné volné ustájení prasnic a zakázalo klecové boxy již v roce 2010, čímž se stalo jedním z prvních států v Evropě, který tuto praxi legalizoval. Legitimitu rakouské úpravy, která mimo jiné vyžadovala povinné „volné porodní kotce“ (free farrowing) i pro stáje postavené před vstupem Rakouska do Evropské unie, přezkoumal Nejvyšší správní soud (Verwaltungsgerichtshof – VwGH) ve Vídni. Šlo o to, zda takový nadstandardní požadavek neporušuje princip volného pohybu služeb a zboží v EU. Rozsudek potvrdil, že rakouské předpisy jsou kompatibilní s právem EU, protože členské státy mohou zavádět přísnější podmínky v oblastech welfare zvířat, pokud nejsou diskriminační a jsou založeny na ochraně zdraví a dobrých životních podmínek zvířat. Prakticky to znamená, že každá nová stavební výstavba i rekonstrukce starých stájí musí splňovat rakouské nároky na volné ustájení, a ne pouze minimální standardy EU. Co se dá tedy očekávat? Do roku 2028 se budou postupně nahrazovat porodní klece s fixací za volné kotce nebo alternativní systémy. Do roku 2032 se sjednotí požadavky na minimální plochu volných kotců a bude se kontrolovat jejich dodržování členskými státy. Po 2032 budou volné kotce standardizované; jakékoli další úpravy, například zvětšení prostoru, změna podestýlky apod., se budou řešit prostřednictvím revizí welfare standardů, nikoli zákazem.
Otázka pro Pavla Kerbera:
Jak technologická revoluce v chovech pranic ovlivní producenty selat?
To záleží na výši dotací a celkové ekonomické situaci chovu prasat v České republice. Momentálně je to tragédie. Náklady na výrobu jednoho kilogramu jatečného prasete jsou totiž zhruba o deset korun vyšší, než je výkupní cena, což znamená ztrátu minimálně okolo tisíce korun na každém jatečném praseti. Co se týká selat, situace je obdobná. Odchované sele o živé hmotnosti pětadvaceti kilogramů se prodává za 35 Kč za kilogram, ale náklady jsou dvojnásobně vyšší. Rekonstrukci klasických poroden na volné ustájení prasnic lze realizovat dvěma způsoby. Podle jednoho se rekonstrukcí v půdorysu stávajících budov sníží počet porodních míst. Například na farmě Zlonice jsme na porodně, kde bylo třicet klasických klecových porodních kotců o ploše 4,3 m2 a rozměrech 1,8m krát 2,4 m, nainstalovali čtyřiadvacet volných porodních kotců, každý o velikosti 2,2 m krát 2,8 m a ploše 6,2 m2. Tímto způsobem jsme snížili celkový počet ustájovacích míst na porodně o šestatřicet kotců, respektive ze 180 na 144 míst. A to bez rekonstrukce kanálů a budov. Za cenu uvedeného snížení počtu porodních míst se nám podařilo zvětšit plochu porodního kotce o 44 %. Při tomto způsobu rekonstrukce vycházejí náklady na jedno ustájovací místo okolo 50 tisíc korun. Odhadoval bych, že pokud by touto cestou šli všichni chovatelé, tak se u nás sníží počet porodních míst, potažmo prasnic o 30 %. Ovšem pokud se pro volné porodní kotce dohodne minimální plocha 6,5 m2, bude počet porodních míst ještě nižší. Druhý způsob spočívá v zachování počtu porodních míst a v demolici původní stáje a vystavení nové ustájovací kapacity. Tuto cestu jsme zvolili na farmě Lišany, která je svými 750 porodními kotci aktuálně největší farmou v České republice. Náklady byly přibližně okolo 300 tisíc korun na ustájovací místo, s dotací asi o 70 tisíc nižší, respektive na úrovni 230 tisíc korun na porodní místo. Rekonstrukce bez kompromisů je skvělá, ale nákladná. Kolik chovatelů si zvolí tuto variantu bude záviset na dotační podpoře. Myslím, že ti největší chovatelé si zvolí variantu se zachováním počtu porodních míst, potažmo prasnic.
