V zemědělské výrobě je situace komplikovanější v tom, že světová populace neustále roste a s tím i spotřeba potravin, dochází ke globálním změnám klimatu, které mají vliv na strukturu pěstovaných plodin a procesy technogenní degradace půd snižují jejich produkční potenciál.
Jednou z možností jak dosáhnout vyšší produkce je precizní a variabilní přístup k obhospodařovaným pozemkům a jejich částem a též precizní až individuální přístup k pěstovaným rostlinám. Tedy souhrnně řečeno provádění vhodných agrotechnických zásahů, ve správném čase a na správných místech.
Realitou však je, že nyní sice máme možnost získat velké množství dat (ať již cíleně, tak jako druhotný produkt z provozu zemědělské techniky), ale získáváme z nich málo informací. To se však bude zlepšovat. Pak dojde k tomu, že jednotlivé stroje budou mezi sebou více komunikovat, předávat si a využívat informace. S tím bude spojen i větší rozvoj robotů. Ať již těch velkých, kteří koncepčně vycházejí z traktorů, nebo středních, poháněných obvykle elektromotory, či mikro, nebo nano robotů pracujících v rojích či hejnech s detailem rozlišení na úrovni jednotlivých rostlin, či jejich částí.
Roboti přijedou
Pro zemědělství blízké budoucnosti tedy bude typické značné využití robotiky. A aby robotika mohla spolehlivě fungovat na tom se pracuje již nyní, a to rozvojem autonomních prvků, zabudovaných v konvenčních zemědělských strojích u nichž jsou satelitní navigace, telemematika a senzorika včetně precizní optiky často používané systémy. V kontextu s podporou rozvoje lokálně cílených zásahů na poli, predikcí dat či s využitím AI (u ní je zatím důležité umět odfiltrovat věci, které si vymýšlí), je pak větší rozvoj robotiky již za dveřmi.
Pro nástup robotiky bude samozřejmě vhodné optimalizovat tvar pozemků a dále rozšířit metody sběru dat pro lepší posouzení jejich variability. V současné době se jako perspektivní jeví například měření půdní vodivosti, která vypovídá o fyzikálních vlastnostech půdy, vodním režimu, nebo obsahu organické hmoty, použití gamaspektrometru zase nabízí bezkontaktní měření obsahu draslíku a dalších makroprvků, na základě nějž lze provádět variabilní hnojení. Aby se nemuselo kvůli sběru dat po poli často jezdit ukazují se při měření vodivosti půdy jako vhodné snímače umístěné přímo na pracovních orgánech nářadí (talíře, radličky).
Přesně cílené ošetření
Velká pozornost je věnována též cílenému ošetření rostlin. Zejména tomu, jenž je učeno pro likvidaci plevelů, kdy je účelné zasáhnout právě jen plevelné rostliny, což přináší nejen úsporu herbicidů, ale i nižší stres pro kulturní plodiny, které nejsou herbicidem zasaženy vůbec nebo jen minimálně. A ač se nám dnes zdá strojové odlišení plevele a kulturní plodiny jako maximum možného, tak lze jít ještě dále a po vyhodnocení druhu plevelů lze postřikovat jen ty potenciálně nebezpečné a nechat na poli ty, které nekonkurují kulturní plodině a mají environmetální přínosy.