Odborný partner
Jak tvůrci kodexu uvádějí, zajištění dobrých životních podmínek pro slepice není pouze o systému ustájení, ale zahrnuje také stájové mikroklima a výživu.
Podmínky mikroklimatu
Jedním z hlavních faktorů stájového prostředí je teplota, která výrazně ovlivňuje nejen snášku a hmotnost vajec, ale i konverzi krmiva. Pro dosažení optimální produkce se doporučuje udržovat ve snáškové hale teplotu v rozmezí od 20 do 22 °C. O něco nižší teplotu lze tolerovat v podestýlkových chovech, protože v podestýlce se vytváří teplo. Nosnice tolerují kolísání teploty v hale bez toho, aniž by to ovlivnilo jejich snášku. Produkci vajec snižují nenadálé a velké výkyvy teploty. K zajištění vyrovnané snášky je v tomto ohledu zásadní, aby teplotní rozdíl ve stáji během čtyřiadvaceti hodin nebyl vyšší než 6 °C. U výběhových chovů je dále důležité předcházet teplotnímu stresu.
Vedle teploty ovlivňuje pohodu slepic také relativní vlhkost vzduchu, kterou je nezbytné posuzovat ve vztahu k teplotě. Vysoká vlhkost vzduchu a vysoká teplota je kombinace, kterou zvířata velmi špatně snášejí. Platí tak pravidlo, že čím je vlhkost vzduchu ve stáji vyšší, tím nižší by měla být teplota.
Pro užitkovost a zdravotní stav drůbeže má význam funkčnost ventilace, která primárně zajišťuje odvod škodlivých plynů. Zejména čpavku a oxidu uhličitého. Čpavek se uvolňuje především z trusu a jeho produkce se zvyšuje jak s nárůstem vlhkosti ve stáji, tak při zkrmování směsi s vysokým obsahem dusíkatých látek. Zdrojem oxidu uhličitého ve stáji jsou jednak vydýchaný vzduch zvířaty, jednak trus, z něhož se uvolňuje při mikrobiálním rozkladu. Produkce oxidu uhličitého slepicemi závisí na intenzitě látkové výměny a živé hmotnosti.
Pozornost je třeba věnovat i světelným režimům, protože snášku slepic stimuluje délka světelného dne. Během čtyřiadvacetihodinového cyklu by nepřerušovaná doba tmy, která slouží k odpočinku, měla trvat jednu třetinu dne, Intenzita světla sice nemá tak významný vliv na snášku jako délka světelného dne, ale příliš vysoká intenzita osvětlení zvyšuje agresivitu slepic, která může vyústit až v kanibalismus. Proto se doporučuje udržovat v období snášky intenzitu osvětlení na úrovni okolo deseti luxů.
Výživa
Při výživě slepic je nezbytné zohlednit řadu faktorů, zahrnujících nejen teplotu prostředí, způsob ustájení a genotyp, ale také s ohledem na rizika vzniku stresových situací. Krmné směsi jsou optimalizované na vysokou užitkovost, současně však respektují genetickou a individuální variabilitu v potřebě živin a v neposlední řadě i ekonomickou efektivitu. Na začátku snášky je důležité, aby v krmných směsích byla dodržena vyšší potřeba nosnic na dusíkaté látky. V dalších fázích snášky se jejich potřeba pozvolna snižuje. Výživa slepic v prodlouženém snáškovém cyklu má svá specifika, spočívající nejen v postupném snižování podílu dusíkatých látek, ale i fosforu v krmné dávce, v níž by se měla navyšovat koncentrace vápníku (s vyšším podílem hrubého vápence). Zařazení antioxidantů má preventivní účinek snižující riziko tučnění jater. U slepic ve výběhových chovech je nezbytné zkrmovat směs s vyšším podílem energie. Výživu slepic je nutné upravovat i podle teploty prostředí. Například při teplotách převyšujících letních 30 oC se doporučuje zvýšit koncentraci živin v krmivu, aby se předešlo negativní energetické bilanci. Stejně zásadní je, aby zvířata měla k dispozici dostatek kvalitní napájecí vody. Denní kontrola spotřeby krmiva a vody je klíčová, protože úzce souvisí se zdravotním stavem slepic, potažmo se snáškou.
Ustájení slepic
Všechny systémy ustájení jsou konstruovány na základě dlouhodobého etologického výzkumu a neustále se vylepšují tak, aby splňovaly požadavky slepic zohledňující přirozené chování. I přes specifika jednotlivých alternativ ustájení (u nosnic jsou obohacené klece od 1. 1. 2027 zakázané) musí každý systém splňovat podmínku minimálního rizika zranění zvířat. Může k nim docházet například při nevhodném pohybu, agresivním chováním a oštipování vyúsťující v kanibalismus. Ve výběhových chovech jsou v tomto ohledu rizikem i predátoři.
Biosekurita
Pro udržení zdraví slepic v chovu je nezbytné dodržovat preventivní a hygienická opatření. Jejich součástí je i zabezpečení areálu farmy oplocením, omezení vstupu cizích osob na farmu a řádná evidence návštěv. V celém areálu je třeba udržovat vysokou úroveň hygieny jako prevenci proti zavlečení nákaz do prostor se zvířaty. Dále je důležité minimalizovat kontakt s volně žijícími zvířaty, která mohou být zdrojem nemocí. Zejména je třeba věnovat pozornost pravidelné deratizaci na omezení výskytu hlodavců. Nedílnou součástí opatření zajišťující biologickou bezpečnost na farmě je i hygiena ošetřujícího personálu a veškerého vybavení. Je nezbytné kontrolovat správné používání pracovních pomůcek a zajišťovat pravidelnou očistu a dezinfekci také prostorů mimo haly. Při vstupu do hal je pak nutné zajistit dezinfekci pro personál a techniku. Haly a ostatní prostory je třeba pravidelně čistit a dezinfikovat, stejně jako odstraňovat z povrchu prach. Klíčovým opatřením biosekurity je samozřejmě pravidelná kontrola zdravotního stavu slepic. Slepice s příznaky onemocnění či zranění je nutné oddělit od ostatních a prostřednictvím veterinárního lékaře zajistit jejich ošetření. Uhynulé ptáky je nezbytné neprodleně odebrat a další postup konzultovat se spolupracujícím veterinárním lékařem.
