Výkonný ředitel společnosti Agreena Simon Haldrup na setkání prohlásil, že vlády a společnosti na celém světě, které jsou závislé na zemědělcích, si stanovují cíle pro udržitelné zemědělství. „Udělat velký krok od tradičního zemědělství k regenerativnímu je však náročné,“ míní. Podle Lopoura roste společenská poptávka po snižování uhlíkové stopy. Regenerativní zemědělství to nabízí. „Zemědělství je již dnes důležitým zdrojem emisí uhlíku a na cestě k uhlíkové neutralitě je třeba zabývat se tím, jak to vyřešit a případně mitigovat,“ podotkl senior manažer Deloitte. Podle něj do regenerativního zemědělství vstupuje takzvané uhlíkové zemědělství. Jde o hospodaření zaměřené na šetrný přístup k půdě například omezením orby nebo využití hnojiv. Náměstek ministra zemědělství Miroslav Skřivánek uvedl, že regenerativní zemědělství zatím není zakotveno v legislativě ČR. „Stále ještě nevyžaduje žádnou certifikaci. Tím pádem není ze strany státu podporováno,“ sdělil Skřivánek s tím, že je založeno na výsledcích soukromých společností, které v této oblasti podnikají. Z pohledu ministerstva může podle něj být ukládání uhlíku novým obchodním modelem pro zemědělství nebo lesnictví ohledně povolenek. „Na uhlíkové zemědělství se v ČR můžeme podívat z pohledu ekologického zemědělství a regenerativního. Průnikem těchto zemědělství je uhlíkové zemědělství. Oba systémy užívá společné přírodě blízké postupy, jako jsou střídání plodin, využívání meziplodin, kompostu a podobně,“ přiblížil náměstek. Ekologické a regenerativní zemědělství je přímo spojené s aktivním ukládáním uhlíku. Podle něj ze strany státu neexistuje ale jasné stanovisko, jak přistupovat k produktům tohoto způsobu zemědělského hospodaření na rozdíl od produktů ekologického zemědělství, které jsou označeny jako bio. Náměstek dále uvedl, že pravidla a definice takzvaného uhlíkového zemědělství je součástí návrhu nařízení, který loni zveřejnila Evropská komise. Cílem je vytvořit transparentní a důvěryhodný certifikační rámec, jehož použití by mělo být dobrovolné. Měla by se také stanovit jednotná pravidla pro ověřování pohlcování uhlíku. Doplnil, že podle EK by to mělo přispět k rozvoji průmyslových technologií.
Mezinárodně akreditovaný program certifikace ukládání půdního uhlíku v Evropě pak představila dánská společnost Agreena. Zemědělci šetrnějším hospodařením uhlík z atmosféry odstraňují a ukládají do půdy. Po vyčíslení množství snížení skleníkových plynů a zachyceného uhlíku získají certifikáty, které mohou prodat na trhu s uhlíkem, každý z nich přitom odpovídá jedné tuně oxidu uhličitého. Výtěžkem mohou financovat například přechod k regenerativním postupům. Program doposud pomohl odstranit na 700 tisíc tun uhlíku. „Využíváním technik sníženého obdělávání půdy s pomocí postupů konzervačního zemědělství mohou čeští zemědělci získat dodatečné příjmy, které podpoří ekonomickou udržitelnost farmaření,“ řekl Haldrup. Podle něj zemědělci potřebují finanční podporu i přístup k nejnovějšímu vědeckému výzkumu a standardům. „Máme před sebou příležitost přejít na zemědělství, které uspokojí poptávku po dodávkách potravin pro rostoucí počet obyvatel a zároveň příznivě ovlivní klima,” dodal Haldrup. Společnost McKinsey & Company odhaduje, že trh s uhlíkovými kredity by mohl v roce 2030 dosáhnout více než 50 miliard dolarů. Největší poptávka je po certifikátech na odstraňování uhlíku. Očekává se, že řešení založená na přírodě, jako je sekvestrace uhlíku v půdě, budou představovat odhadem 65 až 85 procent celkové nabídky kreditů.
Lopour poukázal na to, že v regenerativním zemědělství se může podle jeho odhadu v ČR uložit 0,5 až 3,6 tuny uhlíku na hektar. Celková úspora díky tomuto způsobu hospodaření by tak mohla činit dvě až 15 milionů tun za rok.
