hlavička webu

Příspěvek k uhlíkové neutralitě

V Evropské unii tvoří zemědělské emise 420 milionů tun oxidu uhličitého (CO2), včetně Velké Británie. V ČR je to 8,6 milionu tun, z toho asi čtyři miliony jsou způsobeny chovem zvířat a čtyři miliony tun jsou obděláváním půdy. EU chce, aby se do roku 2030 dařilo zachytávat až 0,4 procenta půdního uhlíku ročně. Tomu by mohl napomoci regenerativní způsob hospodaření. Uvedl to senior manažer strategických projektů v energetickém systému společnosti Deloitte Miroslav Lopour v rámci „kulatého stolu“, který pořádala dánská společnost Agreema na půdě dánského velvyslanectví v Praze při příležitosti svého vstupu na český trh.

Výkonný ředitel společnosti Agreena Simon Haldrup na setkání prohlásil, že vlády a společnosti na celém světě, které jsou závislé na zemědělcích, si stanovují cíle pro udržitelné zemědělství. „Udělat velký krok od tradičního zemědělství k regenerativnímu je však náročné,“ míní. Podle Lopoura roste společenská poptávka po snižování uhlíkové stopy. Regenerativní zemědělství to nabízí. „Zemědělství je již dnes důležitým zdrojem emisí uhlíku a na cestě k uhlíkové neutralitě je třeba zabývat se tím, jak to vyřešit a případně mitigovat,“ podotkl senior manažer Deloitte. Podle něj do regenerativního zemědělství vstupuje takzvané uhlíkové zemědělství. Jde o hospodaření zaměřené na šetrný přístup k půdě například omezením orby nebo využití hnojiv. Náměstek ministra zemědělství Miroslav Skřivánek uvedl, že regenerativní zemědělství zatím není zakotveno v legislativě ČR. „Stále ještě nevyžaduje žádnou certifikaci. Tím pádem není ze strany státu podporováno,“ sdělil Skřivánek s tím, že je založeno na výsledcích soukromých společností, které v této oblasti podnikají. Z pohledu ministerstva může podle něj být ukládání uhlíku novým obchodním modelem pro zemědělství nebo lesnictví ohledně povolenek. „Na uhlíkové zemědělství se v ČR můžeme podívat z pohledu ekologického zemědělství a regenerativního. Průnikem těchto zemědělství je uhlíkové zemědělství. Oba systémy užívá společné přírodě blízké postupy, jako jsou střídání plodin, využívání meziplodin, kompostu a podobně,“ přiblížil náměstek. Ekologické a regenerativní zemědělství je přímo spojené s aktivním ukládáním uhlíku. Podle něj ze strany státu neexistuje ale jasné stanovisko, jak přistupovat k produktům tohoto způsobu zemědělského hospodaření na rozdíl od produktů ekologického zemědělství, které jsou označeny jako bio. Náměstek dále uvedl, že pravidla a definice takzvaného uhlíkového zemědělství je součástí návrhu nařízení, který loni zveřejnila Evropská komise. Cílem je vytvořit transparentní a důvěryhodný certifikační rámec, jehož použití by mělo být dobrovolné. Měla by se také stanovit jednotná pravidla pro ověřování pohlcování uhlíku. Doplnil, že podle EK by to mělo přispět k rozvoji průmyslových technologií.

Mezinárodně akreditovaný program certifikace ukládání půdního uhlíku v Evropě pak představila dánská společnost Agreena. Zemědělci šetrnějším hospodařením uhlík z atmosféry odstraňují a ukládají do půdy. Po vyčíslení množství snížení skleníkových plynů a zachyceného uhlíku získají certifikáty, které mohou prodat na trhu s uhlíkem, každý z nich přitom odpovídá jedné tuně oxidu uhličitého. Výtěžkem mohou financovat například přechod k regenerativním postupům. Program doposud pomohl odstranit na 700 tisíc tun uhlíku. „Využíváním technik sníženého obdělávání půdy s pomocí postupů konzervačního zemědělství mohou čeští zemědělci získat dodatečné příjmy, které podpoří ekonomickou udržitelnost farmaření,“ řekl Haldrup. Podle něj zemědělci potřebují finanční podporu i přístup k nejnovějšímu vědeckému výzkumu a standardům. „Máme před sebou příležitost  přejít na zemědělství, které uspokojí poptávku po dodávkách potravin pro rostoucí počet obyvatel a zároveň příznivě ovlivní klima,” dodal Haldrup. Společnost McKinsey & Company odhaduje, že trh s uhlíkovými kredity by mohl v roce 2030 dosáhnout více než 50 miliard dolarů. Největší poptávka je po certifikátech na odstraňování uhlíku. Očekává se, že řešení založená na přírodě, jako je sekvestrace uhlíku v půdě, budou představovat odhadem 65 až 85 procent celkové nabídky kreditů.

Lopour poukázal na to, že v regenerativním zemědělství se může podle jeho odhadu v ČR uložit 0,5 až 3,6 tuny uhlíku na hektar. Celková úspora díky tomuto způsobu hospodaření by tak mohla činit dvě až 15 milionů tun za rok.

Výkonný ředitel společnosti Agreena Simon Haldrup
Senior manažer strategických projektů v energetickém systému společnosti Deloitte Miroslav Lopour
Cisgenní odrůdy bramboru odolné vůči plísni existují řadu let, umožnily by šetřit postřiky i naftu
Udržitelnější potravinový systém díky novým metodám šlechtění
Na začátku února poslanci Evropského parlamentu podpořili pravidla pro využití nových genomických technik...
2
Pásové střídání plodin
V České republice je asi 50 % zemědělské půdy ohroženo vodní erozí, protože leží na svazích. Při prudkých...
Výběr z příspěvků